Mnozí laici jsou přesvědčení, že nejlepší na kotvení jsou velké kameny na dně, za které se kotva „zasekne“. Takové „zaseknutí“ kotvy může být drahá sranda.

Byl jsem svědkem situace, kvůli které by snad mělo být zakázané kotvení. Devastace mořského dna ve stylu ruchadla bratří Veverkových.

Na praktickém kurzu námořního jachtingu na průkaz C jsme měli na jachtě společnosti Navigare takto označený kotevní řetěz. Proti značení kotevního řetězu nic nemám, naopak, ale toto je nesmyslné.

Pojďme se podívat na to, jakou zátěž musí vydržet kotva a s ní samozřejmě i kotevní řetěz, vrátek a veškeré kování. Je na tuto zátěž kování na přídi jachty dimenzované? A je technický stav takový, aby kování vydrželo?

Připlouváte do přístavu na řeckém ostrově, který se zdá být skvěle krytý před převládajícím větrem. Čtyři metry hloubky, 20 nebo 25 metrů řetězu musí podle všech pouček stačit. Ostatní ale vyhazují kotvu daleko dále. Proč to dělají?

Připlujte do zátoky, která je plná zakotvených jachet. Jste rozhodnuti v zátoce zůstat. Jaké byste si vybrali místo na vypuštění kotvy?

Fouká vítr, zajíždíte zádí k molu, příď bude na kotvě. Jste na místě, kde chcete vypustit kotvu, vrátek je ale ukrutně pomalý. Než dopadne kotva na dno, jste mnohem blíže molu a kotva nedrží. Jaké je řešení?

Stojím na kotvišti, zátoka není velká. Má délka vypuštěného řetězu odpovídat trojnásobku hloubky pod lodí, nebo šestinásobku? Co vše je třeba brát v úvahu?