Odpoledne jste dorazili do přístavu, vyvázali jste se zádí a nebyli jste dost důkladní. V noci přišla bouřka a vaše jachta začala rohem zádi brousit molo. Co s tím? 

Na jaké hloubce jste ochotni zakotvit s charterovou jachtou? Myslím bezpečně zakotvit. Ve všech ohledech slova bezpečně. Na standardní charterové jachtě s 50 metry kotevního řetězu.

Vítr sílí, jachty kolem refují, ale na naší lodi je stále venku celá gena. Proč nechávat genu do poslední chvíle venku celou a proč raději refovat hlavní plachtu?

Dnes tu pro vás máme další z inovací zkušeného Jirky Pacáka. Jmenuje se Pacákův trojobal a jde o úpravu fendrů tak, aby posloužily i v místech, kde jsou třeba větší fendry než ty, které máme k dispozici. Dnes tedy Jirky inovace na téma, z těch malých na ty velké.

Stojíme-li s jachtou bokem k molu, jsou springy důležité pro stabilizaci jachty. V některých situacích jsou to právě springy, které jsou pro bezpečné stání nejdůležitější.

Nejvíce jachtařů se vydává na své plavby na charterových lodích. Úroveň přípravy jachet bývá různá, co se týče jízdních vlastností na plachty, pak spíše horší. Pokud tedy chceme, aby „polotovar“ dobře fungoval, je třeba si ho „dodělat“.

Zajíždíte do přístavu. Vítr fouká od zádě, vše je naprosto pod kontrolou. Stačí jediná chyba a najednou je tu krizová situace. Velké poučení o tom, jak málo stačí ke vzniku krizovky.

Na charterových jachtách v Chorvatsku bývá 50 metrů kotevního řetězu. V Řecku je to často 70 metrů. Čím více řetězu, tím lépe drží kotva. Proč tedy nemít 100 metrů?