Tlačí-li vítr vaši jachtu bokem na molo a vy musíte odplout, je nejlepší si pomoci příďovým springem. Jde o bezpečný manévr, který však při špatném postupu také může mít rizika. Na ta se nyní zaměříme.

Před lety jsme pluli přes Atlantik z Kanárů do Karibiku na jachtě dlouhé 43 stop. Přibližně 300 mil od našeho cíle jsme se dostali do naprostého bezvětří. Zrcadlová hladina se jen lehce dmula, nefoukalo zhola nic. Kvůli pařáku na palubě jsme přejmenovali polední hlídku na pánvičku.

Včera jsem dostal zprávu od našeho čtenáře, který měl za sebou náročný větrný týden v Řecku v Jónském moři. Každé zajíždění do přístavu probíhalo ve větru 20kn+ a na vše byl na palubě sám, jen se synem...

Na jaře jste absolvovali kapitánský kurz a chystáte se na svou první samostatnou plavbu. Na palubě rodina, přátelé, děti… Stejné jako mít za sebou autoškolu, dát si 4 měsíce pauzu, naložit auto a vyrazit s třesoucíma se rukama do Chorvatska. Chce to odvahu!

Couváte k molu mezi lodě, zatáčíte a vypadá to, že to nevyjde. Co s tím? Držet kormidlo do poslední chvíle a doufat v zázrak, nebo manévr opravit? Na zázraky nevěřím, proto jdu raději do opravy manévru.

Dvojice otěží s absencí otěžového vozíku je pro Bavarii typická. Mnozí jachtaři při trimování a obratech s touto sestavou chybují a přidělávají si práci. Jak na réčko s dvojicí otěží na Bavarii?

Při manévrování v přístavech je často vidět, že přechod na zpětný chod je mnohdy okamžikem, kdy jachta je ovládána živly, silami, které neznáme, nebo snad vlastní škodolibostí, ale určitě ne kormidelníkem. Jak se tomu vyvarovat?

Stoupačka není nejoblíbenější kurz. Často se mu vyhýbáme motorem, protože plout od čerta k ďáblu a přitom se neznatelně posouvat proti větru je únavné. Nemuselo by to být tak hrozné a stačilo by málo.