Vydělat na vlastnictví jachty? (2. díl)

V pátek jsme přinesli první díl rozhovoru o charter managementu s Vladislavem Bezecným ze společnosti Bemex Boot. Dnes je tu druhý díl zajímavého povídání.

Kolik týdnů v roce musí být jachta obsazená, aby bylo o co se dělit? A je například v Chorvatsku tato obsazenost běžná?

Roční výnos majitele při správném vytížení je v průměru 10-12 % z pořizovací ceny jachty. Při kalkulaci efektivity je potřeba ještě započítat bezplatné využití majitele, který by si jinak musel charterové týdny na pronajaté lodi platit.

Charter management nabízí i velké charterové společnosti, které mají lodě po celém světě. U nich je možné si místo své lodi půjčit jinou jachtu z jakékoli jiné základny, není to výhodnější?

Možnost využití jachet z jiných základen u velkých charterových společností vypadá na první pohled lákavě. Nicméně pro majitele, který zpravidla vstupuje do tohoto programu s úmyslem pořídit konkrétní loď pro sebe, není příliš optimální. Takový zákazník pořizuje svého vysněného „mazlíčka“ a často jej nechává v charter managementu pouze několik prvních let, aby se mu vrátila část investice spolu s veškerými náklady a následně si loď z flotily stáhne a užívá pouze pro vlastní účely. U menší charterové společnosti si majitel může na loď kdykoli „sáhnout“, ví, kde jeho loď kotví, zná osobně lidi, kteří se o loď starají a je tedy opravdovým vlastníkem. Nevýhodou velké charterové společnosti je určitá anonymita vlastnictví, velmi často s nemožností cokoli ovlivnit včetně toho, kde nakonec bude vaše jachta umístěna, zda v Chorvatsku, Řecku, nebo v Karibiku nebo se bude dle přesouvat dle potřeb společnosti. Anonymita je pak i v poskytovaném servisu jachty, který samozřejmě nemusí být apriori nekvalitní, ale majitel je v tomto případě spíše vlastníkem určitého „výrobního čísla trupu“ kdesi ve světě a často loď v životě ani nevidí. Možnost půjčení jachty z jiné základny se mi zdá v tomto případě jako bezvýznamná výhoda, protože téměř nastejno vyjde, když si majitel pronajme jachtu klasickým způsobem v jiném místě, zatímco mu jeho vlastní loď na domovské základně vydělá na zmíněný placený pronájem od jiné společnosti. Pokud si jachtu v jiné lokalitě pronajme ještě přes svého provozovatele charter managementu, zcela jistě dostane také lepší cenu, která pomůže vykrýt i případný cenový rozdíl. 

Říká se, že ďábel je skrytý v detailech. Na co si musí dát majitel jachty při charter managementu pozor? Mohu například jako majitel lodi, která je takto v chorvatském charteru, opustit chorvatské vody?

Především bych doporučoval si dát pozor na charterovou společnost jako takovou. Určitě bych s uvažovanou společností nejprve absolvoval několik běžných charterových týdnů, kde bych měl možnost vidět, jak vše funguje, jak probíhají předání a převzetí a zejména v jakém stavu jsou jachty po určité době charteru. Ten „ďábel“, jak říkáte, je totiž skrytý hlavně v běžném servisu jachty, který může mít opravdu mnoho úrovní kvality a preventivní údržba se u některých společností mění na nejnutnější rychlé opravy pět minut po dvanácté. Můžete totiž po několika letech být vlastníkem buď vybydleného vraku anebo můžete vlastnit charterovou jachtu, která je v mnohem lepší kondici než loď, která plula pouze jako soukromá, a přestože nebyla nikdy v charteru, je v horším stavu. Kvalitní profesionální a zejména každotýdenní servis na charterové lodi mnohdy přináší lepší výsledky než neodborný a většinou neúplný servis soukromého majitele, pokud si jej provádí pouze sám osobně.
Co se týká opuštění chorvatských vod, toto není vázané na charter samotný, ale na technickou způsobilost plavidla schválenou pro konkrétní oblast plavby při pravidelné technické prohlídce jachty. Vzhledem k tomu, že se nepředpokládá, že by klienti v průběhu týdenního charteru opouštěli chorvatské vody, mají téměř všechny jachty v charteru certifikovánu oblast plavby III. tedy pouze vody Chorvatska a v tomto smyslu jsou i postavené charterové smlouvy. Není ale žádný problém pro majitele jachty pořídit vyšší výbavu povinnou pro oblast plavby I. a následně získat při technické prohlídce také příslušnou certifikaci plavidla. Pak může i majitel jachty, která je provozována formou charter managementu, plout se svou jachtou kdekoli po světě, například v zimě mimo chorvatskou sezónu.

Technický stav lodi

Někteří charteroví hosté jsou pro zdraví lodě stejně přínosní jako rakovina. Co když je loď na delší dobu vyřazena z provozu? Například kvůli najetí na mělčinu, nebo kvůli tomu, že nechá stěžeň pod mostem?

Bohužel toto je riziko, které s sebou charter management nese. Je to přece jen veřejná půjčovna a ne všichni nájemci jsou perfektní. K tomu ovšem slouží pojištění lodě. S oběma vámi zmíněnými případy máme své zkušenosti, jak díky mnoha mělčinám kolem chorvatského pobřeží, tak díky mostu naproti naší maríně. Naštěstí se velké nehody stávají velmi zřídka, drtivá většina našich klientů je zodpovědná a pozorná, už jen proto, že byla většina vyškolena a získala kapitánský průkaz u nás. Každopádně pokud nastane takováto větší kolize a loď je vyřazena z provozu, pojištění jachty kryje nejen poměrně nákladný odtah či jeřábování z místa kolize, kompletní úhradu nákladů na opravu nebo výměnu, ale také čtyři následující týdny pronájmu, pokud byla loď v době kolize na tyto týdny již smluvně rezervovaná. To je doba, za kterou se nám téměř vždy podařilo jachtu opravit a uvést opět do provozu. 

Poškození jachty také mohou ovlivnit její další využití v charteru a navíc snižují její cenu. Jak se s tímto majitel vyrovná?

Výhodou sériově vyráběných jachet je, že lze téměř cokoli bleskově dodat od výrobce nové a na samotném laminátu lze prakticky cokoli opravit do původního stavu. Takže pokud je případná oprava dobře a odborně provedena, rozhodně neovlivní cenu pronájmu a nemusí nutně ovlivnit ani cenu lodě při následném prodeji.

Jak dlouho jsou jachty v charter managementu využívané? Kolik let?

Největší zájem je o jachty do pěti let stáří. Vždy zaujmou aktuálně nové modely, které mají podle toho i příslušně nastavenu cenu pronájmu. Jak loď stárne, klesá úměrně i cena jejího pronájmu, proto si i taková loď najde svého ekonomicky smýšlejícího zákazníka. Zcela běžně se úspěšně pronajímají i jachty starší deseti let.

A co je s nimi po této době? Majitel si loď obvykle nechá? Nebo ji prodá? Jak v takovém případě klesne cena jachty, která má za sebou x let intenzivního provozu v charteru?

Záleží na majiteli a zejména jeho záměru s jakým do programu vstupoval, zda s úmyslem pořízení jachty pro sebe nebo s investičním záměrem. Ve druhém případě loď jednoznačně prodává v okamžiku, kdy přestává být efektivní například z důvodu nutnosti větší renovace, což je cca po 10ti letech. Jachta reálně ztrácí na ceně daleko méně, než jsme zvyklí u osobního automobilu. Například osmi až desetiletá jachta Beneteau je stále prodejná za cca 50 % původní kupní ceny.

Přímá otázka na závěr. Šel byste s volnými prostředky do toho? A proč?

Na tuto otázku je pro mne jednoduchá odpověď, protože polovina naší flotily jsou jachty naše vlastní. Pro jachtaře, který chce strávit na moři několik týdnů v roce a má navíc volné prostředky, je to jednoznačně ideální kombinace investice, do které hlavně sám dobře vidí, může ji ovlivnit i přiváděním klientů – svých přátel na svou jachtu a zároveň využívá volné týdny pro sebe. Jachta je také majetek, který v případě jakýchkoli politických změn lze snadno přemístit kamkoli na světě.

Související články

Peklo a ráj Thajska (3. díl)

Peklo a ráj Thajska (3. díl)

Již třetí díl článku Jiřího Sochora o plavbě v Thajsku. Skvělé proto, abyste věděli, co vás u pobřeží země na jihovýchodě Asie bude čekat.

Peklo a ráj Thajska (2. díl)

Peklo a ráj Thajska (2. díl)

Pokračujeme na zajímavé plavbě Jiřího Sochora v thajských vodách. Jeho charter se rozhodně lišil od běžných plaveb, na které jsme v Evropě zvyklí. Navíc bylo vedro. Pekelné vedro…

Peklo a ráj Thajska (1. díl)

Peklo a ráj Thajska (1. díl)

Byl jsem rozhodnutý, že o tom nikde nebudu mluvit. Že si vše nechám pro sebe a budu doufat, že Thajsko už nám nikdo neukradne, jako kdysi Chorvatsko, kde ještě pamatuju ACI mariny zdarma. Nyní už i Řecko, kde se počet lodí za posledních pět let možná někde i zdesetinásobil. Ale píšu. Raději budu vzpomínat na ráj, než znovu zažívat peklo.