Search
× Search
Manželé koupili závodní speciál z Vendée a dělají z něj dovolenkový cruiser
Jan Koukal

Manželé koupili závodní speciál z Vendée a dělají z něj dovolenkový cruiser

Pohodlná, ale přitom výkonná jachta na dlouhé plavby. To byl sen manželů Matta Steversona a Janneke Petersenové. Koupili vysloužilou závodní jachtu třídy Open 60, která se v roce 1989 pod názvem Duracell účastnila prvního ročníku sólo závodu kolem světa Vendée Globe. Nyní loď prochází přestavbou na zahradě manželského páru.

Jachtu Duracell určenou pro oceánské sólo závody navrhl Rodger Martin a stavěl ji americký jachtař Mike Plant, který také v prvním Vendée stál za kormidlem. Během samotného závodu byla poškozena část takeláže a Plant hledal úkryt na Cambellově ostrově na Novém Zélandu. Tam ho ale bouře hnala na skalnaté pobřeží a Plant využil pomoci místních, kteří jej vyvlekli dál od břehu. Plant závod dokončil na sedmém místě, ale kvůli této pomoci byl diskvalifikován. Ihned po skončení Vendée se Plant zúčastnil dalšího závodu kolem světa BOC Challenge, kde skončil na čtvrtém místě. O rychlostním potenciálu jachty Duracell tak manželský pár neměl žádné pochybnosti.

V roce 1991 ještě s jachtou zvítězil její další majitel John Oman v závodě Pan-Pacific. Kolize s nákladní lodí v další regatě pak připravila jachtu o stěžeň, Oman doplul na motor do San Diega, odmontoval kýl a nechal loď přepravit po silnici do Seattlu. Tam pak čekala tři dekády na nové majitele.

Chtěli jsme extra rychlou, bezpečnou a pohodlnou turistickou loď. Jenže v současné kondici jachta Duracell není rychlá, bezpečná, pohodlná ani plavbyschopná, líčí na webu magazínu Cruising World Petersenová. Jachta stále nemá stěžeň, odmontovaný kýl se povaluje na zahradě v uctivé vzdálenosti od samotného trupu.

Pokud jde o bezpečnost, směrem od přídě i od zádě zabírají dohromady 24 délkových stop lodi různé vodotěsné schrány - kotevna, úložné prostory apod., jejichž hlavní funkce je právě bezpečnostní. Jestliže dojde ke kolizi a k jejich zaplavení, obytný interiér zůstane suchý a loď se udrží na hladině. "Ze 60 stop na délku tak zbývá zhruba jen 35 stop obytného prostoru. Díky šířce trupu 15 stop je ale nakonec celková plocha solidní," vysvětluje Petersenová.

Dalším požadavkem páru byl komfort a tady jej čeká také hodně práce. Jachta byla navržena k závodění, takže nemá kuchyň, sedačky, postele, koupelnu... Jediné, co připomíná komfort, je sedačka u navigačního stolku. "Fakt, že interiér je kvůli minimalizaci hmotnosti nedokončen, je pro nás vlastně výhoda," říká Petersenová s tím, že zařizování prázdného prostoru je snazší než předělávání již zařízeného.

Přesto strávili první dva měsíce především odstraňováním původních instalací - zasíťování, elektroniky, baterií, nádrží, motoru a generátoru, rozvodného panelu, plachet. Nyní tedy mají k dispozici zcela oholený rychlý a bezpečný trup, z nějž budou tvořit komfortní "turisťák".

"Osazení Duracellu novým vybavením nebude levné, i když si veškerou práci uděláme sami," říká Petersenová, která pracuje v neziskové organizaci, zatímco její muž Matt dělá v lodním průmyslu. Na Duracellu tak pracují jen o víkendech a po večerech. "Na vodu Duracell půjde k Mattovým čtyřicátinám. Teď mu bude 37," uzavírá Petersonová s tím, že podle Matta to bude "nejútulnější a nejrychlejší cruiser na světě". Jejich snažení můžete sledovat na YouTube kanále The Duracell Project.

1921
Na horu