Search
× Search
Kdo zodpovídá za poškození jachet v zimovišti
Jan Koukal

Kdo zodpovídá za poškození jachet v zimovišti

Může být provozovatel zimoviště zproštěn odpovědnosti za škody na uskladněných lodích? Záleží na tom, co je uvedeno ve smlouvě mezi provozovatelem zimoviště a majitelem jachty. Znění smlouvy zároveň musí odpovídat platným zákonům.

Někteří čtenáři si již jistě položili otázku, jak by to bylo s právy a povinnostmi v případě, že by došlo k poškození jejich lodě během zimního spánku. Nedá příliš práce dovodit, že hodně bude záležet na znění smlouvy. Situace je specifická z toho důvodu, že vlastně není úplně zřejmé, o jaký typ smluvního vztahu se jedná. Nejde o běžné předání věci do péče ani o standardní pronájem.

Smlouvy se mohou podstatně lišit i na základě toho, v jakém momentu procesu zimování provozovatel zimoviště loď přebírá. Pokud ji přebírá ještě na vodě, následuje celá řada příležitostí pro vznik škody - snímání stěžně, manipulace s jeřábem, čištění trupu, demontáž různých zařízení, vypouštění nádrží, nakládání na trajler, přesun na místo a uložení na kozy. Na jaře pak totéž znovu v opačném směru.

Skladovat a uchovat

Provozovatelé zimovišť jsou si rizika poškození svěřených jachet dobře vědomi. Obvykle jsou pro tento případ pojištěni. Přesto se většinou snaží přenést břímě odpovědnosti na majitele, a to například kouzlením s názvy smluv. Platí však, že není podstatné, jak se smlouva jmenuje, ale co je jejím předmětem, čili na čem se smluvní strany dohodly. Pokud tedy ve smlouvě stojí, že provozovatel zimoviště jachtu převzal do své péče, nebude moci argumentovat tím, že si od něj majitel pouze pronajal plochu pro uskladnění své jachty na základě „smlouvy o pronájmu“.

Jak upozorňuje web Boote.de, v loňském roce takový případ řešil soud v Šlesvicku-Holštýnsku. Provozovatel zimoviště, v němž došlo k vážnému poškození jachty po pádu ze špatně zajištěného stání, se dožadoval postavení pouhého pronajímatele, což by pro něj bylo příznivější. Přitížilo mu, že uzavřená smlouva obsahovala ujednání doplňkových služeb, a tak se podle soudu spíše jednalo o převzetí věci do péče, což upravuje speciální bod § 467 německého obchodního zákoníku. Ten mimo jiné praví, že provozovatel komerčního skladu je na základě smlouvy o skladování povinen zboží skladovat a uchovávat. Tedy nikoli jej majiteli vrátit znehodnoceno.

Pokud jde o častý úmysl provozovatelů vyhnout se jakékoli odpovědnosti formou různých doložek ve všeobecných podmínkách apod., na to pohlíží legislativa velmi kriticky a taková doložka odporuje právu a je tudíž neplatná.

Není hlídané jako hlídané

Automobilová analogie z českého prostředí nám ukáže, že se může jednat o pravý právnický hodokvas. Když v roce 2018 na parkovišti v areálu mošnovského letiště spadl strom na zaparkovaný automobil, soud prvního stupně přiřkl majiteli vozu náhradu škody. Odvolal se na § 2945 občanského zákoníku o pravidlech odpovědnosti za odložené věci, neboť parkoviště je pod dozorem, a také na § 2924 obč. zákoníku o odpovědnosti z provozní činnosti. A pokud by se náhodou nejednalo o provozní činnost, šlo by podle soudu o porušení obecné prevenční povinnosti ve smyslu § 2900 obč. zákoníku, neboť provozovatel nechal na místě stát vysoký strom s mělkým kořenovým systémem.

Odvolací soud verdikt zvrátil s tím, že parkování bylo upraveno provozním řádem parkoviště, podle nějž se jedná o nájemní vztah mezi provozovatelem parkoviště a vlastníkem vozu, přičemž provozovatel nenese odpovědnost za škodu na vozidle, protože se nejedná o hlídané parkoviště. Týž soud vyloučil odpovědnost podle § 2945 a poukázal při tom na podobný výnos Nejvyššího soudu v jiném případu. Naplnění podmínek vzniku povinnosti k náhradě škody z provozní činnosti podle § 2924 sice uznal, ale zároveň je popřel osvobozujícími podmínkami spočívajícími v tom, že škoda vznikla v důsledku mimořádného přírodního jevu označovaného jako „downburst“, a proto vzniku újmy nešlo zabránit ani přes vynaložení veškeré péče. Jinak nebylo prokázáno žádné nebezpečí svědčící o nutnosti strom preventivně pokácet.

Majitel neuspěl s odvoláním u Nejvyššího soudu, který odpovědnost provozovatelů garáží a parkovišť vyhodnotil tak, že povinnost hradit škodu na vozidlech dopadá pouze na provozovatele hlídaných garáží a parkovišť s garancí jejich střežení ze strany provozovatele. Nezáleží přitom, zda provozovatel skutečně dohled vykonává, rozhodující je, že takovou službu nabízí a klient jeho nabídku přijme. Pokud se s ostrahou nepočítá, je úhrada parkovného plněním za krátkodobý pronájem parkovací plochy.

Zmíněný případ se táhl čtyři roky. Poškozený se přitom domáhal náhrady škody ve výši zhruba jen 100 tisíc korun. Na to jsou třeba mimořádně pevné nervy, případně povaha, které takové tahanice svědčí.

Z našeho pohledu je závěr zřejmý: nejvýhodněji se jeví zimovat jachtu na vlastní zahradě a nechat na ni spadnout vlastní strom. 

 

 

394
Na horu