Přístavní poplatky: odpovědnost provozovatele maríny?
Jen málo majitelů jachet bydlí v blízkosti maríny. Většina dojíždí z vnitrozemí, někteří dokonce z vnitrozemských států. Na palubě stráví pár dní, možná týdnů, ale málokdo si může dovolit setrvat na lodi měsíce. Mimo charterové plavby tak jachta spoustu času tráví vyvázaná mezi přístavními moly, což majitele stojí nemalé peníze. Dostávají za ně vlastně něco?
Obecně se dá říct, že po příjezdu majitele do přístavu může tamní personál s klidným svědomím hlásit „po dobu vaší nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo“. Především se obvykle nestalo nic ve prospěch majitele. Jachta byla vystavena vlivům počasí, vodních živočichů a rostlin bez jakékoli ochrany či údržby nad rámec té, kterou lodi poskytl majitel před svým posledním odjezdem. Na místě tedy nalezne loď, která potřebuje být ošetřena - na to padne část času určeného na plavby. A to se bavíme o létu.
Mimo sezónu nastupuje nový ranec rizik - silný vítr může způsobit dramatické změny hladiny v přístavu a rozhoupání mol a lodí. V takovém případě se mohou rozvinout přední plachty, které poté vítr potrhá. Sebelépe vyvěšené fendry mohou v takových podmínkách svou funkci plnit pouze dočasně. Postupem času vyskočí či uvolní a boky jachet se o sebe třou jako na diskotéce. Odnášejí to relinky, příďové a záďové koše i lana. Výbava za deseti- či statisíce je na vyhození.
Web německého Yachtu si položil otázku, co tedy obnáší péče ze strany provozovatelů marín, jaké jsou v této věci zvyklosti a jak jsou role rozděleny z pohledu legislativy.
Odpovědnost vlastníka
Německý magazín se obrátil na hamburského právníka a znalce námořní legislativy Heyka Wychodila. Na většinu otázek podle něj existují jednoduché odpovědi, protože „soudy v zásadě předpokládají velmi vysokou míru osobní odpovědnosti majitele.“ Wychodil to dává do souvislosti s příkladem, kdy majitel bydlí velmi daleko a není v jeho silách přijet loď zabezpečit v případě nečekaného příchodu silného větru či bouře. „Pak je na zvážení, zda by lodi již na podzim nebylo lépe na souši v zimovišti,“ říká právník.
Obecnou zvyklostí je, že se provozovatel přístavu smluvně vyváže z převzetí běžných povinností vlastníka, jako je kontrola lan, fenderů nebo hladiny vody v podpalubí. Majitelům lodí zkrátka pronajímá vymezenou vodní plochu, udržuje ji pro ně volnou a poskytuje související infrastrukturu.
Wychodil přitom upozorňuje, že loď není u provozovatele přístavu ubytována jako kůň v jízdárně, a tudíž nevzniká opatrovnický vztah. „Majitelé kotviště využívají na vlastní odpovědnost,“ vysvětluje právník. Povinnosti přístavních kapitanátů tak typicky končí tam, kde začíná vlastnictví nájemce. Majitelé lodí, kteří by chtěli víc, by s provozovateli marín museli uzavřít další samostatnou smlouvu, která by upravila podmínky poskytnutých služeb a výši odměny.
Dále než na molo může přístavní servis zajít v případě nenadálé události, která ohrožuje zdraví, bezpečnost či majetek jiných. Například když dojde k úniku paliva či maziv, případně k požáru, vstupuje personál na palubu a jedná.
Dobrá vůle není automatická
Paralelu s jezdectvím Wychodil dále rozvíjí: „Zatímco provozovatel stájí chce převzít odpovědnost za ustájeného koně, provozovatel přístavu to naopak vylučuje, a to z dobrého důvodu, že zatímco ve stájích provozovatelé pečují o jednotky koní, lodí v přístavu mohou být stovky.“
Jistě, mnohým provozovatelům a zaměstnancům marín smysl pro odpovědnost „nedá spát“ a odvedou spoustu vpravdě neviditelné práce, kdy drobnými zásahy na pacholetech či vazácích odvrátí hrozící katastrofu, ale nelze na to spoléhat, ani sázet na to, že pokud se tak stalo jednou, stane se tak i podruhé. Totéž platí o vstřícnosti majitelů lodí na sousedních kotvištích. Nezištnost a ochota pomoci jsou sice nepsanými námořními pravidly, ale právě jen nepsanými.
Na druhou stranu i ty mají své meze. V případě ohrožení života a zdraví jdou škody na majetku stranou. Tehdy často rozhodují i schopnosti a kondice pomáhajícího. Zkušený námořník má přirozeně jiné možnosti pomoci než začátečník, dobře trénovaný sportovec zvládne více než osoba s handicapem. Každou takovou situaci je třeba racionálně vyhodnotit a neriskovat při snaze ochránit cizí majetek.
Obecné tipy
V každém případě si při podpisu smlouvy o pronájmu kotevního stání její znění dobře prostudujte. Rozdělení odpovědnosti by v ní mělo být jasně definováno. Zjistěte, zda provozovatel nabízí nějaké služby nad rámec základního servisu. Na základě rozsahu služeb a jejich cen si rozmyslete, zda některé z nich využijete. Pokud ne a zároveň víte, že mimo sezónu toho loď příliš nenapluje, zvažte vytažení lodi z vody a její uložení k zimování na souši. Smlouvy uzavřené s provozovateli přístavů je vhodné pro jistotu konzultovat s poskytovatelem pojištění vaší lodi.
990
Související články
Když v přístavu nemusí být bezpečno
Když v přístavu nemusí být bezpečno
Přístav znamená bezpečí. Nebo se to může zdát. Jsou ale situace, kdy má stání v přístavu k bezpečí daleko. Trhají se lana, jachty poletují jak korkové zátky. Stačí se podívat na video.
Chceš tu být? Tak plať jako mourovatej!
V části chorvatské populace zjevně panuje přesvědčení, že jachtař se má škubat, škubat a zase škubat. Nebo tak alespoň vyznívá páteční článek z webu morski.hr.
Před bouřkou do přístavu?
Na obzoru zahlédnete bouřku. Rychle se přibližuje. Poplujete do přístavu? Nebo raději na volné moře? Jak se rozhodnout?