Cesta k úspěchu je šetřit loď
Přinášíme rozhovor s vedoucím mužem Arkea Ultim Challenge. Charles Caudrelier jede fantastickou plavbu. Je nejen první v závodě, ale má také náskok na rekord v sólové plavbě kolem světa.
Vedení Maxi Edmond de Rothschild stále roste. Nyní má náskok na Sodebo Ultim 2850 mil. To je více než severní Atlantik. A to má před sebou Sodebo zastávku na opravy v Hobartu. Minimální délka zastávky dle pravidel je 24 hodin. Caudrelier denně upluje přes 700 mil…
Charles Caudrelier vytvořil nový rekord v sólové plavbě z Bretaně k mysu Leewin a nový rekord v sólové plavbě přes Indický oceán. To ho však nyní nezajímá. Ví, že jeho náskok se může rozplynout při sebemenším poškození. Počasí, které měl od startu, bylo většinou příznivé nebo dokonce velmi příznivé, ale tato série štěstí se může změnit v neštěstí mávnutím kouzelného proutku. Stačí jeden blokující systém vysokého tlaku. V rozhovoru Caudrelier říká, že spíše než zuřivého soupeření si cení skvělé trajektorie a vysokých průměrných rychlostí.
Máte za sebou tisíce skvělých mil a vypadá to, že stále vám na všech semaforech svítí zelená…
Ano, zelených světel je hodně, ale nad hlavou mám vždy varování. Vím, že to, co se stalo Tomovi Laperche, se může kdykoli stát mně, na lodi se může cokoli zlomit, může dojít k poškození. Loď je unavená z cesty přes půl světa. Ještě nikdy neplula tak daleko. Ale cítím se v dobré kondici, vše dobře pokračuje, čerpám energii z toho, že jsem první. Nemusím se stresovat z pořadí. Ano, je to ideální situace, ale je to mechanický sport, vždycky se najdou aspekty, které se nedají ovlivnit.
Je starost o sebe a loď luxusem?
No, řekněme si to takhle: Nehoním se za rekordem, Stále stojím na brzdě! Když překročím rychlost 40 uzlů, tak mě seřvou alarmy! Mohl bych jet o 4 uzly rychleji, ale je to plavba kolem světa, ta je dlouhá a těžká. Musím dávat pozor na kavitaci pod vodou, která může způsobit mikrotrhliny na foilech, kormidlech. A čím rychleji jedete, tím je námaha větší. Nesmím riskovat. A musím se umět se o to zvíře, které sedlám, postarat.
Překonal jste několik rekordů, zajímají vás tato čísla?
Ne, na časy se ani nedívám. Nechci se do téhle hry pouštět. Je to nebezpečné. A koneckonců, přejezd Pacifiku se mi zřejmě nepovede tak, jako se povedl Gabartovi při jeho rekordním pokusu. A jeho návrat nahoru Atlantikem byl opravdu skvělý! Nesmím se upínat na nějaký špatný cíl. Bylo by hloupé tlačit na pilu a rozbít loď. Nebudu závodit s časem. I když to lidi vzrušuje a mluví o tom. I když by mě to nakonec možná taky trochu těšilo…
Jaké budou nejbližší dny?
Mám před sebou 24 hodin klidnějšího počasí s rovným mořem, než se na 12 až 24 hodin vrátí drsnější situace. Možná se vydám na sever, abych se tomu vyhnul. Pak na konci Pacifiku je to trochu komplikované se systémem, který je třeba obejít, a já zatím nevím, kam se vydat. Příjezd k Hornovu mysu by neměl být špatný, i když se to může rychle rozbouřit. Dokud nebudu severně od Falklandských ostrovů, je těžké si být jistý …
Jak vás poslouchám, vypadá to, že jste v docela dobré kondici?
Ano, jsem! I když na mě Tom Laperche na začátku závodu tlačil, podařilo se mi najít správnou rovnováhu mezi spánkem a výkonem. Teď už si vše určuji sám, je to odpočinek a někdy trochu nuda. Ale štěstí se na mě zatím stále usmívá. Tým také odvedl velmi dobrou práci, protože jsem ještě nemusel zpomalit kvůli nějaké opravě. Tu a tam jsem musel něco poopravit, možná tak jedna menší oprava denně. Většinou se jedná o drobné nepříjemnosti, ale při rychlosti 35 uzlů není snadné je vyřešit!
A když se nudíte, co děláte?
Tři nebo čtyři dny, kdy jsem docela dobře spal, jsem uklízel loď. Zkoušel jsem se dívat na filmy, začal jsem si trochu číst na tabletu, ale moc mi to nejde. Když odpočívám, začnu si připouštět starosti. Mám lehce nakloněné lůžko, a to mi zkresluje pocity, pořád mám dojem, že se loď naklání, špatně cítím loď. A pak jsou tu malé problémy. Mám na daggerboardu čidlo, které nefunguje, a musím ho nastavovat ručně. Tyhle věci jsou trochu otravné, ale to mi nebrání jet rychle dopředu!
Jaké momenty si opravdu užíváte?
Nejsem člověk, který by měl rád rozjímání. Někdy jsou na obloze krásná světla, ale celkově je šedivo, mlha, mokro, vlhko, mlha a ven moc nechodím. Víc mě baví dívat se do mapy, na údaje. Abych optimalizoval trajektorii, abych zvolil správné plachty. Také mě baví předvídat, být o krok napřed. Vzrušuje mě spíš proces než výsledek. A baví mě řídit svou loď. Pamatuji si, odkud jsem se na tuto odyseu vydal, jakou jsem měl touhu toto dělat. Také jsem se toho bál. Teď jsem v tom a dělám to. A užívám si, že dobře vedu loď a mám půlku za sebou.
447
Související články
Strukturální problémy trimaranu Neel
Strukturální problémy trimaranu Neel
Německý majitel trimaranu Neel 47 ukazuje strukturální problémy na lodi, kterou vlastní 4 roky. Praskliny po celé lodi, utrhané přepážky, určitě nelze říci, že se jedná o loď v plavbyschopném stavu.
Schovat se před bouří je správné řešení
Pokud mohu snížit riziko pro loď a posádku na minimum, udělám to. Není-li to nezbytné, neriskuji. Skvělým příkladem je současné dění v závodu kolem světa Arkea Ultim Challenge.
Loick Peyron o důležitosti štěstí
Trojice vedoucích jachet Arkea Ultim Challenge má za sebou mys Horn a hledá cestu na sever Atlantikem. 4700 mil do cíle pro vedoucího Caudreliera. Co o dosavadním průběhu závodu říká hvězda oceánského jachtingu Loick Peyron?