Proč se tam všichni tlačí
Mykonos, Hvar, Dubrovnik, Hydra, Saint Tropez, či Capri. Místa, kde se budete tlačit s davy ostatních světoobčanů, kteří to také musí vidět. Budete se tlačit, budete platit, strkat do sebe, potit se, omdlévat, stres před přistáním, stres v přístavu, stres při odplují. Proč všichni musíme být zrovna tady, a ne nikde jinde?
Ve Hvaru jsem párkrát byl, naposled před lety na začátku dubna, když kvetly pomeranče. V Hydře v době, kdy jachting byl záležitostí gentlemanů. A dobrodruhů s pár markami v kapse. Dubrovnik mě už dlouhá léta neláká. A Mykonos? Raději se vyhnu.
Nejsem milovník davů a přednost dávám subtilnější kráse, než je ta prvoplánová, celosvětově známá z billboardů a reklam ve společenských časopisech. Proto nechápu potřebu navštěvovat všechna ta místa, kde už všichni byli/jsou.
Co na takovém místě najdu? Davy borců se stejnými úmysly? Fotografy se selfie tyčkami, kteří musí poslat svoji podobu do nekonečné pavučiny sociálních sítí? Zmatek u přístavního mola, kde horký vzduch křižují p…i materini a jiné vulgarismy jazyka chorvatského, který je v tomto směru jeden z nejbohatších na světě? Hospody a kavárny, u nichž jedinou měrou úspěchu je v truhle se vršící hromada bankovek?
Návštěva těchto míst, navíc v sezóně, je pro mě nepochopitelná. Jsou prvoplánově hezká, ale tím to hasne. Ve většině případů už postrádají svojí charakteristickou atmosféru. A bez ní? Bez ní jsou jen 3D snímkem, který je ve většině případů horší než 2D fotografie a filmy známé z časopisů, či televize. Bezduché kulisy, kolem kterých proudí téměř nekonečný had poznání chtivých cestovatelů.
Už před hodnou chvílí jsem se smířil s tím, že nikdy neuvidím vše. A netrápí mě to. Co nevidím, mě nebolí. Raději strávit týden v družné debatě s domorodci v zapomenuté zátoce, než v davu sběratelů křížků v mapě vidět všechny krásy světa.
Z mého pohledu má místo cenu jen tehdy, když je atmosféra jeho součástí. Hvary a Dubrovníky, Mykonosy a Hydry mně přijdou jak vykastrovaný kocour. Na první pohled je to OK. Ale tím to končí. Nic za tím. Prázdné oči, které k akci donutí jen miska žrádla.
Je to ostrý odsudek turistických lákadel číslo 1. Ty však, zcela samozřejmě, spolu s přijíždějícími davy přicházejí o duši. Davy znamenají byznys, a kde je byznys, tam nemá duše co dělat.
Naštěstí i v turistických lokalitách jsou místa, která postrádají prvoplánovou atraktivitu a stále má smysl je navštěvovat. Jejich počat klesá, ale stále jsou. A vlastně je tak dobře, že první vlna invaze se zaměří na ztečení hradeb všech Dubrovníků a Mykonosů, co jich jen je. Alespoň nám zbývá více klidu na místech, kde atmosféra stále ještě bojuje o přežití.
Takže vlastně nesmyslný článek…
Jen jsem si kladl otázku, proč se tam všichni tlačí…
1906
Související články
Bouřlivý vítr, letadla nelétala, ale my jsme vydrželi
Bouřlivý vítr, letadla nelétala, ale my jsme vydrželi
Pátek na řeckém Kalymnosu byl větrný. Nejezdily trajekty, nelétala letadla, a domácí uklízeli květináče hrozící odletem k severozápadu. Vítr byl bouřlivý z pro ně nezvyklého směru. Stáli jsme za těch podmínek na kotvě…
Vítr sílí, vydržíme na kotvě?
Barometr ukazuje věci, že by bylo lepší, kdyby vůbec neukazoval. Vítr sílí a stojíme kotva-břeh. Není to dobré místo. Uvidíme… Nechci skončit s rozmlácenou zádí o molo.
Mrak, který avizuje vítr
Od severu fouká, na jižní straně ostrova bude klid. Na takovou situaci jsme zvyklí. Někdy je to ale jinak. Třeba v závětří řeckých ostrovů.