Kde se z jachtingu stal průmysl
Chorvatsko je destinací, kterou navštěvují čeští jachtaři nejčastěji. Platí to už nejméně dvě desetiletí. V posledních letech se však odtud začíná vytrácet prvek, který je pro mnoho z nich s jachtingem nedílně spjatý. Proto se stále více ohlížejí po jiných lokalitách, kde je (snad) stále přítomný.
Jachting je podmnožina velkého celku, který se jmenuje turistický průmysl. Pokud ne celý jachting, tak alespoň část nazvaná charterový jachting. Ať chceme, nebo nechceme, je to tak. A průmysl je především o penězích. Koneckonců když do tohoto segmentu vstupuje PPF, není to proto, že mají finanční žraloci rádi západy slunce.
Co hledají lidé na moři?
Tolik z jedné strany. Z té, která na jachtingu vydělává. Je tu ale také strana druhá. To jsou jachtaři. Zákazníci. Proč se na moře vydávají a proč je jich stále více? Důvodů je mnoho. Nesedí týden zavření v hotelu, poznávají nová místa, dostanou se do lokalit, které jsou davům nedostupné, mají rádi chvíle, kdy loď bez hlesu pluje (těžko aplikovatelné na motorových člunech), svobodu, která na moři panuje…
Je tu ale ještě jeden důvod. Neprahnou po něm všichni, ale pro mnohé je velmi důležitý. Je to objevování. Objevování něčeho nového.
Je ještě co objevovat?
Nejde již o objevování nových moří, světadílů, ani ostrovů. Je to mnohem komornější. Nemůžeme už objevit novou zátoku, ani kmen divokých domorodců (I když... Hraje-li Hajduk...). Objevujeme jen místa méně navštěvovaná a hlavně objevujeme náš pocit z nich. Objevujeme náš vlastní pohled na místa stokrát objevená, na staré přístavy, na klidné zátoky, na méně frekventované ulice přímořských městeček. Tento pocit z objevování patří k jachtingu. Alespoň pro mě.
Nálety rozběsněných hord
Těžko se ale v létě objevuje, pokud v dříve klidné zátoce probíhá technoparty, v městečku na pobřeží je matějská a ze zátoky vám vstříc vyplouvají dva gumáky, které se snaží vás urvat právě do té jejich konoby. V takové chvíli je po objevování veta a plavba se stává hrou škatule, škatule hejbejte se! Kdo zaváhá, nežere! Nemá místo v přístavu, na kotvě na bóji… A je ze hry venku.
Takové je letní Chorvatsko. Krásné moře a blázinec.
Těžko to našim oblíbeným jižním Slovanům zazlívat. Moře je nerostná surovina, kterou mají. Tak jí využívají. My jsme měli hnědé uhlí…
Chovali bychom se stejně.
Co s tím?
Jste-li příznivci objevování, je třeba se podívat jinam. Nebo do Chorvatska, ale jindy. V dubnu, květnu, když ještě není průmyslová mašinérie nastartovaná, nepotkáte party, které milují párty. Na ostrovech se setkáte s místními, život bude mít stále ještě lenivý ráz.
Další možností je změnit lokalitu. Na jihu Evropy je asi nejlepší volbou Řecko. V Egeji je stále ještě dost ostrovů, na které je od letiště daleko. A Yacht Week se do meltemi nevydá. Řecko je řešením, pokud máte objevitelského ducha. Letní Chorvatsko se už stalo jen velkou továrnou na odpočinek.
3266
Související články
Ztroskotání trajektu na Premudě
Ztroskotání trajektu na Premudě
V pátek v 1820 ztroskotal trajekt Princ Zadra u ostrova Premuda. Podle svědků najel plnou rychlostí na útes Bračići na dohled od přístavu Krijal. Na palubě bylo 72 pasažérů. Druhý den šel ke dnu. Na potápěčské mapě Jadranu přibyl nový vrak.
Když se nechce domů…
Listopad v Praze. Ranní mrazíky, mlha, nízká oblačnost, šedivé dny. A tma. Přílišná porce tmy pro život po padesátce. Nebo raději slunce od úsvitu do soumraku, teploty nad 20 a jachting bez konkrétních cílů?
Jiný Jadran
Teploty 22 – 23°C, moře stále koupací, lodí jen jako šafránu a jejich ceny přívětivé. Slunečný týden, dva, tři. Připlutí do přístavu není třeba plánovat. A jiní turisté? Zaslechl jsem, že jednoho opozdilce zahlédli ve Vodici… Ideální čas na plavbu po v létě vyblázněném Jadranu.