Hliník, nebo ocel? Test dvou kotev Ankerplex napoví
Španělská společnost Ankerplex má ve svém výrobním programu skládací demontovatelné kotvy z různých materiálů a v celé řadě velikostí. Patří do něj i 14kilogramová ocelová kotva, kterou se rozhodli vyzkoušet redaktoři německého Yachtu a porovnat ji s její aluminiovou obdobou. Jak test dopadl?
Zmíněná hmotností kategorie je třetí nejvyšší ve výrobním spektru Ankerplexu, které začíná na 0,9 kg a končí na 23,8 kg. Na výběr je primárně mezi hliníkovou a ocelovou variantou. Hliníková verze je vždy stejně velká, ale přirozeně o mnoho lehčí než ocelová.
Skladnost na jedničku
Základní charakteristikou kotvy je její demontovatelnost. Ta je vítanou vlastností, pokud jde o skladnost a mobilitu. Obvykle však podobné výrobky bývají na štíru se spolehlivostí, což je ale zase něco, co bychom od kotvy očekávali na prvním místě. Jak tedy obstál Ankerplex?
Kotvu lze rozebrat na tři samostatné části a stejně tak i složit bez použití nářadí. Snadnému skladování rozebraných dílů nahrává fakt, že jsou všechny části ploché. Jednoduše se naskládají do tašky a celý balík lze uložit bez větších nároků na prostor.
Hliníková kotva ve 14kilogramové třídě váží pouze 6,1 kilogramu, zatímco verze z nerezové oceli 14,4 kilogramu. Modely AKP 14ST (ocel) a AKP 14AL (hliník) výrobce doporučuje pro lodě od 33 do 39 stop. Ačkoli výrobce neuvádí žádné rozdíly ve výkonnosti kotev z různých materiálů, test Yachtu odhalil docela znatelné odlišnosti ve funkčností tohoto zásadního náčiní.
Test se uskutečnil na jachtě dlouhé necelých 11 metrů s výtlakem 5,5 tuny. Své schopnosti záhrabu měla kotva předvést v písčitém dně. Montáž je u obou kotev stejná: dlouhý dřík se zasadí do jediného ramene a připojí se i mohutné vytahovací oko. Není potřeba žádné nářadí. Opětovnému rozpadnutí sestavy brání solidní šekl spojený s okem, na nějž lze přivázat lano kotevní bójky. Ocelová varianta se od hliníkové liší mocností materiálu. Jednotlivé díly proto nelze „mixovat“.
Jasný vítěz
Nerezová Anchorplex 14 byla vyzkoušena v hloubce dvou metrů. Kotevního lana s olověným jádrem němečtí kolegové vypustili 15 metrů. Kotva se zaryla hned při prvním lehkém zatažení za lano a držela i proti motoru, který běžel na plný výkon. Průběh testu zaznamenávala kamera Gopro umístěná na velkém kotevním oku. Během celé procedury nenastal jediný zádrhel, příjemným bonusem pak bylo, že z hladkého nerezového povrchu šel písek snadno opláchnout pouhým opakovaným ponořením kotvy.
Podmínky testu hliníkové kotvy byly identické. Při čekání na zahrabání kotvy loď plula velmi pomalu na zpětný chod. Nejprve se zdálo, že se kotva zahrabala, pak bylo ale zřejmé, že se uvolnila a byla vlečena po dně. Teprve po chvíli opět zabrala. Zvyšujícím se otáčkám a zabírajícímu motoru však nebyla schopna odolávat a po chvíli se vytočila do strany a uvolnila se. Na vině přitom nemusí být materiál - problém není v samotném hliníku, ale v jeho nízké hmotnosti.
Výsledek je tedy zřejmý po velmi rychlém a nenáročném testu. Ceny testovaných kotev uvedené na e-shopu výrobce jsou přitom s výsledky testu v rozporu, neboť odrážejí ceny materiálu, nikoli užitek výrobku. Ocelová varianta přijde na 449 eur, zatímco hliníková na 471 eur bez DPH. Celý kotevní výrobní program Anchorplexu se vejde do rozmezí 60 až 799 eur. Volitelná brašna je k dispozici ve třech velikostech a stojí 19 až 40 eur. Tři metry řetězu a 25 metrů lana přijdou na 50 eur.
1317
Související články
Proč neopouštět jachtu na kotvě
Proč neopouštět jachtu na kotvě
Kotviště u Stromboli je známé. Známé tím, že stojí za starou belu. Špatně drží kotva a není chráněné před vlnami. Ukázalo se to i během naší jarní plavby.
Kotvení na velkých hloubkách
Na jaké hloubce jste ochotni zakotvit s charterovou jachtou? Myslím bezpečně zakotvit. Ve všech ohledech slova bezpečně. Na standardní charterové jachtě s 50 metry kotevního řetězu.
Kolik je třeba kotevního řetězu
Na charterových jachtách v Chorvatsku bývá 50 metrů kotevního řetězu. V Řecku je to často 70 metrů. Čím více řetězu, tím lépe drží kotva. Proč tedy nemít 100 metrů?