Čas na změnu
Plujete kolem zátoky, zpomalíte a v té chvíli je u vás veliký RIB. Má pro vás místo v restauraci. Ne? Tak u mola. Také ne? Tak rozhodně hledáte bóji! Kde se vám toto stane?
Možná byste to čekali v Karibiku. Černý kluk má pro vás vše, co byste si mohli přát. Ne, je to mnohem blíž. Děje se to v Chorvatsku, které se změnilo z místa k žití na destinaci turistického průmyslu.
Jiný svět
Do Chorvatska jsem začal jezdit v polovině devadesátých let. Maríny byly jen z 10 % plné. Země byla ochrnutá válkou, kterou prošla. Lidé stále v euforickém šoku z vítězství a zvěrstev, kterých se sami dopouštěli.
Bylo tu ale moře. Stejné před válkou, jako i po ní. To bylo něco, co dokázalo Středoevropana přitáhnout.
Vypluli jste a moře bylo prázdné. Zátoky byly vaše. Přístavy rybářské a plachetnice jen překvapivým hostem. Konoby na pobřeží nabízely minimum toho nejjednoduššího. Rakiji víno a slanou sardeli místo vysoké kuchyně. Špatné služby pro turisty? Ano, ale také pocit z objevování světa zátok a ostrovů. Z objevování lidí, kteří tento svět spoluvytváří.
Vše je lepší...
Dnes jsou služby na úrovni. Charterové lodě jsou nové, možnost výběru neomezená. Restaurace se předhánějí v atacích na chutě letních nájezdníků. Maríny přibývají. V přístavech máte vše, co si může konzumně vyprázdněná jachta přát, kotevní bóje jsou všude tam, kde je možné vydělat více než malé množství kun. A všude lidé. Davy návštěvníků. Těch, kteří si užívají jachting a přírodu kolem, i takových, pro které je týden jen víkendovým mejdanem bez všedních dnů.
Zdá se, že v Chorvatsku mám jako jachtař vše, co si mohu přát. Od větru, až po krásné kulisy. V těch kulisách je ale problém. Zatímco dříve jsem měl pocit, že objevuji nádherný svět s osobitým kouzlem, dnes na mě číhá vyšeptalost rozlehlého Disneylandu, který je jen další kostičkou ve skládačce toho, čemu se říká turistický průmysl.
Svět ekonomů
Postrádám autenticitu. I když vlastně ne, autentické to je. Autentická továrna na rekreaci milionů. A na peníze. Ztratila se jen ta autenticita mořského světa domorodých rybářů, kteří na svých ostrovech zůstali odděleni od shonu světa kolem.
Proto si myslím, že je čas na změnu. Je čas, začít hledat jiná místa, kde turista stále připlouvá proto, aby poznal útržky mizející doby. Ne proto, aby přivezl částky, které jsou jen malou součástí velkého ekonomického světa nazvaného HDP.
Je jasné, že budu obviněn ze stesků nad rozlitým mlékem. Ze sentimentu a staromilství. Ale ano, je to tak. Přesto chci znovu hledat poslední střípky autentického světa mizející pod nánosy nudy ekonomického růstu.
Článek Jana Kocmana byl zkrácen a redakčně upraven.
9223
Související články
Ztroskotání trajektu na Premudě
Ztroskotání trajektu na Premudě
V pátek v 1820 ztroskotal trajekt Princ Zadra u ostrova Premuda. Podle svědků najel plnou rychlostí na útes Bračići na dohled od přístavu Krijal. Na palubě bylo 72 pasažérů. Druhý den šel ke dnu. Na potápěčské mapě Jadranu přibyl nový vrak.
Když se nechce domů…
Když se nechce domů…
Listopad v Praze. Ranní mrazíky, mlha, nízká oblačnost, šedivé dny. A tma. Přílišná porce tmy pro život po padesátce. Nebo raději slunce od úsvitu do soumraku, teploty nad 20 a jachting bez konkrétních cílů?
Jiný Jadran
Jiný Jadran
Teploty 22 – 23°C, moře stále koupací, lodí jen jako šafránu a jejich ceny přívětivé. Slunečný týden, dva, tři. Připlutí do přístavu není třeba plánovat. A jiní turisté? Zaslechl jsem, že jednoho opozdilce zahlédli ve Vodici… Ideální čas na plavbu po v létě vyblázněném Jadranu.