Byla tu válka…
Maslenický most přejíždí většina jachtařů, kteří míří na dovolenou na Jadran. Málokdo z nich si už uvědomí, jak to vypadalo před 30 lety, kdy byl Maslenický most zničen a v okolí probíhaly těžké boje. Toto byla jediná pozemní spojnice severu Chorvatska s Dalmácií.
Válka v Chorvatsku je již minulostí. Hrůzy bojů na chorvatském území rychle přebily zvěrstva v Bosně, Kosovu a nejnověji brutální ruská agrese na Ukrajině. Přitom to není tak dávno…
Zrovna nyní uběhlo 30 let od chvíle, kdy se Chorvatsku podařilo provizorně spojit sever území s Dalmácií. Za války na začátku devadesátých let probíhaly prudké boje v okolí Maslenického mostu. (Koneckonců vysoké vyznamenání prezidenta Pavla má svůj původ právě v této oblasti. Tehdejší evakuace francouzského kontingentu proběhla z nedaleké obce Karin)
Foto Brodosplit
Pontonový most u Maslenice.
Maslenický most byl zničen a Dalmácie ztratila životně důležité spojení se severem země. Bylo třeba najít rychlé provizorní řešení, použitelné v situaci, kdy se kolem bojovalo. Ve spolupráci několika stavebních firem a loděnic vznikl 279 metrů dlouhý a 18 metrů široký pontonový most, který přepravovala na místo pětice remorkérů. Po instalaci byly na most upevněny navíc ochrany před dělostřeleckými granáty a ztracená cesta na jih byla obnovena. Most byl zprovozněn 18. července 1993. Až do akce Oluje v roce 1995 se jednalo o jedinou spojnici Chorvatska s Dalmácií. Ve funkci byl až do roku 1997, kdy byl dokončen nový Maslenický most.
Sám si nejméně jednu cestu přes pontony ještě pamatuji. Ze Zadaru, přes rozstřílené vesnice, pontonový most a po staré silnici kolem trubky nahoru na Velebit.
843
Související články
Přestavba nábřeží v Tribunji
Přestavba nábřeží v Tribunji
Tribunj, jeden z nejkrásnějších přístavů na Jadranu. Nábřeží, kde si od stolku v kavárně můžete podávat kafe rovnou do kokpitu. Nyní se nábřeží změní. Bohužel…
Sezóna v Chorvatsku lepší, nebo horší než loni
Jaká je letošní turistická sezóna v Chorvatsku v porovnání s minulými lety? Na sociálních sítích se často objevují názory, že tentokrát to již s cenami v Chorvatsku přehnali a lidé přestávají jezdit. To jsou dojmy, jaká je však realita?
Proč se tam všichni tlačí
Mykonos, Hvar, Dubrovnik, Hydra, Saint Tropez, či Capri. Místa, kde se budete tlačit s davy ostatních světoobčanů, kteří to také musí vidět. Budete se tlačit, budete platit, strkat do sebe, potit se, omdlévat, stres před přistáním, stres v přístavu, stres při odplují. Proč všichni musíme být zrovna tady, a ne nikde jinde?