Search
× Search
Antifouling jed, nebo spása? Část 3
Martin Rohovský
/ Kategorie: Stavba a údržba

Antifouling jed, nebo spása? Část 3

V další části našeho putování světem antifoulingů si popíšeme, co se vlastně pod vodou děje a jaké jsou základní strategie boje s agilním životem napadajícím naše lodě. Setkáváme se s otázkou, za jak dlouho začnou organizmy trup obrůstat a jak dlouhá je tedy „bezpečná doba“ pro pobyt plavidla ve vodě.

Odpověď na tuto otázku nejspíše nikoho nepotěší. Bílkoviny a viry se ke trupu pokusí přichytit v tom momentu, kdy se dotkne vody. Ani zlomek sekundy tedy není v tomto smyslu „bezpečným“. Velikost zmíněných bakterií a virů je v řádu 100nm.  V dalších hodinách následují o řád větší bakterie dosahující velikosti 1μm. Co nás může potěšit je fakt, že pokud tyto tři skupiny neutvoří souvislou vrstvu slizu, žádná další živá forma trup neohrožuje. A tvorba tohoto slizu přece jenom nějakou chvilku trvá.

Následují větší tvorové

Jedna ze strategií je tedy nikdy nepřekročit tuto fázi. O ní ale až později. V řádu dní nás navštíví houby, začínají se objevovat pláštěnci a sasanky.  Do teď se obrůstání označuje jako „měkké“ a „mikro“ a organizmy dosahují velikosti 100μm až 1mm. Jak se dny mění v týdny fauna i flóra utěšeně roste a přibývají nové zajímavé druhy. Jedny označím poněkud nepřesně jako červy ( je jich mnoho kmenů, pokmenů a tříd), dalšími jsou mechovci ( vyjmenovat jejich asi 5000 druhů je opět mimo rozsah tohoto článku) a mlži. Nejznámější z těchto jsou pro nás nejšpíše dva zástupci mlžů, a to slávky a ústřice. Oba dva mají pevnou lasturu a dosahují velikosti v řádu centimetrů. Zástupci dvou druhých skupin mohou utvořit kolonie o velikosti metrů a tak hovoříme o „tvrdém“ a „makro“ obrůstání.

Roste tření

Asi zde není třeba příliš zdůrazňovat proč nám obrůstání vadí, ale jen pro zajímavost uvedu, že jenom samotný povlak slizu zvýší odpor tření trupu až o 20%.

A teď tedy přistupme k hlavním strategiím boje proti tomuto pro nás nežádoucímu jevu. V této části se budeme opravdu věnovat pouze způsobům ochrany. Případné typy nátěrů nebo výrobci budou zmíněni až později.

Pokud pomineme některé poněkud exotické postupy jako použití elektrického proudu nebo ultrazvuku, zbývají nám v podstatě dvě možnosti, které můžeme popsat jako chemickou a fyzikální. Ony se v některých aspektech trochu prolínají ale v zásadě je takto rozdělit můžeme.

Chemická cesta

Chemická – trup pokryjeme vrstvou látky jedovaté pro mořské organizmy - biocidem a tím je od přichycení odradíme, nebo je při pokusu a přichycení zabijeme. O těchto látkách si něco povíme v následujících pokračováních. Samozřejmě trup nepokrýváme přímo touto látkou, ale barvou, ve které je obsažena (rozmíchána, rozpuštěna). Barva se někdy označuje jako substrát, matice nebo pojivo. Jednou z nevýhod této metody je fakt, že jedy ( můžeme je taktně nazývat účinnými látkami) působí na všechny organizmy, ne jenom na ty obrůstající trupy. I když, jak jsem uvedl v předchozí části, v současnosti používané látky nezatěžují životní prostředí nijakým zásadním způsoben.

Barva pro cruising...

Grafika Martin Rohovský

Grafika Martin Rohovský

Závislost typu a velikosti přichycených tvorů na času zanoření.
Dalším problémem je, že tyto látky se ve vodě rozpouštějí, z povrchu trupu postupně mizí a nátěr tak ztrácí na účinnosti. Tento problém se nejčastěji řeší použitím barvy, která se také pomalu rozpouští a při pohybu trupu vodou se z něj pomalu omývá a vystavuje tak doteku s vodou spodnější vrstvy obsahující dostatečné množsví biocidu. Proto máme na rukou nebo nohou šmouhy v barvě podvodní části trupu, pokud se o trup otřeme.

Antifoulingy tohoto druhu jsou obecně nejčastějšími. Označují se jako „ablativ“ nebo „self polishing“ antifouling. V běžném rozhovoru se o nich nejčastěji mluví jako o „soft“. Jsou velmi jednoduché na aplikaci a kromě obnovování nevyžadují žádnou provozní údržbu. Na negativní straně mince je fakt, že fungují pouze při obtékání trupu vodou. Pokud loď dlouho stojí v nehybné vodě, účinná látka se rozpustí, barva sice také ale nesetře se a nátěr se tak postupně stane zcela neúčinným. Někdy si můžete všimnout, že v majitelské sekci maríny je hodně lodí zarostlých mnohem víc než v charterové. Není to dané zanedbáváním péče o svoje miláčky ze strany majitelů, ale převážně faktem, že charterové lodě jezdí mnohem pravidelněji a nátěr se z nich tak stírá neustále.

Pro většinu běžných jachtařů jsou tyto antifoulingy naprosto přirozenou volbou, neboť jejich snadná aplikace, bezúdržbovost a dosažitelnost téměř kdekoliv na světě zdaleka převáží jejich nevýhody. O tom, jak často je třeba nátěr obnovovat se dozvíte později v části věnující se převážně praktickým aspektům použití antifoulingů.

Něco pro racing

Pro specifickou skupinu závodníků není „soft“ antifouling vhodný, protože není hladký a docela výrazně zvyšuje třecí odpor trupu. Pro ně se nabízí několik řešení, která si postupně popíšeme.

Prvním je takzvaný „hard“ antifouling. Opět se jedná o účinné látky obsažené v barvě. Tyto jsou shodné se „soft“ variantami antifoulingů. Zásadní rozdíl je ale v substrátu -  barvě. Ta se totiž nerozpouští. Povrch trupu je tak mnohem hladší s menším třecím odporem. Ohromnou nevýhodou je, že barva se neomývá a po rozpuštění účinné látky v její horní vrstvě se tato musí odstranit, aby se zatím nerozpuštěná účinná látka ve spodnější vrstvě ocitla opět na povrchu. Prakticky to znamená vyjeřábovat loď a svrchní vrstvu nátěru obrousit a posléze vyleštit. Toto se musí dít v řádu týdnů až měsíců, nebo účinnost antifoulingu značně poklesne.

V této skupině se nacházejí také přípravky pomáhající vytvořit na trupu vrstvu „přátelského“ slizu, bránícího přichycení dalších větších organizmů. Zde člověk opisuje od přírody, protože takto se napadení jinými, třeba parazitickými organizmy chrání spousta vodních živočichů. Pro obyvatele ČR je nejspíš nejběžnějším momentem setkání s tímto jevem čištění vánočního kapra.

Pokračování zítra.

417
Na horu