Na první pohled nepochopitelné věci se dějí. A podíváme-li se detailně na situaci, která k nehodě vedla, nakonec se vše až tak nepochopitelné nezdá. Alespoň v tomto případě a v mých očích.

Je konec starým mapám od Navionicsu. Aplikace v mobilu je již nenačte a je třeba si koupit nové roční předplatné. Navionics se začíná prodražovat.

V předcházejícím článku jsem popsal fungování NMEA sítě na lodi. Z teoretického hlediska. Dneska se zaměřím na některé praktické otázky.

Úvodem musím říct, že elektronice moc nerozumím. A tomu, jak jsou na lodi zapojené veškeré přístroje, už vůbec ne. Nekonečné jsou však hlubiny internetu a tak jsem se rozhodl,  znovu sestavit kompletní síť přístrojů na lodi. 

Zadáte na mapovém plotteru waypoint, vytáhnete plachty a vyplujete k cíli. Je to zrovna proti větru a začíná vám pomalá a nepohodlná stoupačka, kterou si chce každý zkrátit. Jak si pomoci a doplout do cíle co nejrychleji?

Odpoledne přistanete v Chorvatsku u mola. Vody není příliš, ale 30 čísel pod kýlem stačí. Ráno jsou pohyby podivně trhavé a nedaří se odplout. Sedíte na dně. Jak se takové situaci vyhnout?

Samé zkratky. COG, SOG, TTG, ETA, XTE, WPT BRG a mnoho dalších. Znáte je? Víte, co znamenají?

Častá otázka zní: „K čemu mi je hloubkoměr, když nevidí dopředu před loď? Proč mám vědět, kolik je pode mnou, když potřebuji znát hloubku před sebou?“ My se pokusíme vysvětlit, že tuto informaci nepotřebuji, protože ji už mám. Naopak mi bude chybět povědomí o hloubce za lodí.