Ještě jednou se vrátíme ke krizi způsobené koronavirem u nás. Snad už naposled… Jde ale o téma, které je pro jachtaře mimořádně citlivé. Když nás nepustí za hranice, můžeme se s jachtingem rozloučit.

Jsme svědky největší revoluce v dějinách mořeplavby. Plachetnice už neplují na hladině, ale létají nad hladinou. Trup jachty i s posádkou levituje nad hladinou a léta rychlostmi dříve nedosažitelnými.

Karanténa sevřela zemi do úzké košile a na pohyb v ní je prostoru málo. Pomalu se nyní rozepínají knoflíčky a začíná být možné dýchat. Jen ty knoflíky se rozepínají tak nějak nahodile. Kdy bude možné vyrazit na loď alespoň u nás?

Až se jednou zase otevře státní hranice (jestli se ještě otevře), bude možné znovu začít hledat zátoky s tyrkysovou vodou a bílým pískem na mořském dně. Místa na odpolední koupačku i na noční kotvení.

Až bude možné vyplout do Řecka (hradní parta by to nejraději zakázala navždy), zkuste si do plánu plavby přidat jeden málo navštěvovaný ostrov na severu Egeje. Nechte si na něj 2 – 3 dny. Bude to stát za to.

Mluvit nyní o tom, kam je možné se vydat na palubě jachty, je stejně drzé, jako debatovat o provaze v domě oběšencově. Když ale nebudeme drzí, můžeme taky zůstat sedět na zadku až do skonání světa.

Jak se změní trup jachty poté, co prošel jarním čištěním a leštěním? Jachtu Christine jsme přivezli na podzim z Holandska. Za sebou měla kromě jiného i několik posledních let stání na souši. Na palubě i trupu to bylo vidět.

Sezóna hurikánů začíná na Atlantiku již 1. června. Tropické cyklóny, ze kterých se stávají hurikány, se začnou vydávat na cestu od Afriky na západ, aby se pak plnou silou opřely do nechráněných ostrovů v Karibiku. Mohou jachtaři takové bouři ujet?