Letošní Vendée Globe je zatím zajímavá, ale pomalá (až na již druhý 24h rekord). Místo pasátu 3 dny bez větru, následoval krátký pasát a dnes už rovníkové tišiny. Rekord na rovník Alexe Thomsona z roku 2016 má hodnotu 9 dnů a 7 hodin. Dnes je to už přes 10 dnů a na rovník téměř 400 mil.

Kotviště u Stromboli je známé. Známé tím, že stojí za starou belu. Špatně drží kotva a není chráněné před vlnami. Ukázalo se to i během naší jarní plavby. 

Bomb cyclone, explosive cyclogenesis, bombogenesis. Silná slova. To ani nemusíme vědět, co znamenají. Jedna taková bouře je právě u západního podřeží USA a Kanady.

Plujete do přístavu XYZ. Přístav je na dohled, jednoduchá navigace. V oblasti je ale proud a vaše plavba se může prodloužit i na více než dvojnásobek a dokonce se můžete přiblížit k nebezpečí, které se vám zdálo zcela mimo váš kurz.

Dva podmořské komunikační kabely v Baltu přestaly fungovat během necelých 24 hodin. Jeden z Finska do Německa, druhý mezi Litvou a Gotlandem. Nezbývá, než se ptát spolu s Jeffrey Lebowskim (Dudem): „Jak to říkal Lenin. Hledej toho, kdo z toho může něco mít.“

Britský vydavatel papírových map příští rok s tiskem na papír končí. Zůstanou piloty a podobné navigační publikace, ale papírové mapy se již vydávat nebudou. Vše jen digitálně…

Je to výzva. Zvládl bych plavbu sólo? Sóloví jachtaři nyní plují kolem světa na nadupaných závodních speciálech a já bych nezvládl obyčejnou charterovku? Čím se liší sólo plavba od plavby s posádkou? Co potřebuji k tomu, abych takovou plavbu zvládl?