Byl jsem svědkem situace, kvůli které by snad mělo být zakázané kotvení. Devastace mořského dna ve stylu ruchadla bratří Veverkových. Stáli jsme v zátoce Stiniva na Hvaru. Je tam kamenné molo, zbytek zátoky je hluboký cca 10 – 12 m, až blízko u břehu se dno zvedá. Zátoka je na kotvení poměrně úzká. Dříve bývalo celé dno zátoky porostlé lukami mořské trávy Posidonie. Dnes již je Posidonie na méně než 50 % a mnohé porosty jsou tak rozdrobené, že jsou na cestě k zániku. V Posidonii kotva nedrží. V zátoce se pokoušela zakotvit Bavaria 46 s charterovou posádkou kdovíodkud. Loď měla nefunkční vrátek. Posádka si připravila na palubu tak 25 m řetězu a spustila kotvu na dno. Následoval test kotvy. Couvání, couvání, couvání, tak dobře 75 m. Neuspokojivý pokus! Následovalo ruční vytažení kotvy, při kterém se shazovaly z kotvy zbytky Posidonie.  Popojet do další brázdy a stejný postup. Kotva na dno, orání zátoky, kotva ven. Tato mořskému dnu nelibá...