Když jsme vplouvali do zátoky Vinišće nedaleko Trogiru, padala už tma. Od severozápadu se potemnělá obloha halila do hustého černočerného hávu a okolí se občasně zjevovalo v záchvatech blesků. Doufali jsme, že stihneme zakotvit, než to přijde. Zatím stále nefoukalo...
V zátoce jsme dopluli na akurátní hloubku, hodili tam kotvu a pak už vše za nás zařídil vítr. Hvězdy zakryl shelf cloud na přední straně bouřky, začalo fičet a přidal se slejvák. Vítr nás napnul na kotvě a spolehlivě ji zaryl do dobře držícího dna. Schovali jsme se za sprayhood pod bimini a sledovali dění v zátoce. Byli jsme v bezpečí. Hladinu bičovali poryvy větru, byla ale bez vln. Zátoka je výborně chráněná.
Náhle vidíme, jak se jedno z kotevních světel dává do pohybu po větru. Za chvíli druhé za ním. A ještě jedno… Dvě z nich byly charterové lodě s českou posádkou. Již byly na břehu v konobě.
Kotva samozřejmě může za silného větru proklouznout, ale jedná se o...