Search
× Search
Proč jsou kurzy Lodních novin tak úspěšné?
Daniel Vodička

Proč jsou kurzy Lodních novin tak úspěšné?

Lodní noviny každoročně proškolí více než 200 jachtařů v přístavních manévrech. Zlepšení během kurzů bývá značné. I u těch, kteří přišli s tím, že vše umí. Odcházejí vědomi si toho, že se posunuli na docela jinou úroveň. Najednou vědí, jak na to. A velká část účastníků kurzů se opakovaně vrací.

Řekl jsem si, že by bylo dobré seznámit veřejnost s našimi úspěchy na tomto poli. Zvažovali jsme zveřejnění recenzí… K čemu jsou ale recenze, když si je může každý napsat sám? Budeme mít kupu kladných recenzí a čtenářům přijdou podezřelé…

Rozhovor s některým z absolventů kurzů? To může dopadnout úplně stejně.

Nakonec to bude netradiční rozhovor, u kterého není možné pochybovat o autenticitě.

Daniel Vodička, redaktor Lodních novin, se ptá Daniela Vodičky, který je jedním z instruktorů na kurzech. Zde není možné pochybovat o tom, že otázky jsou dobře pochopeny a odpovědi přesně vystihují situaci.

Daniel Vodička (dále jen DV): Proč jste se rozhodli začít s kurzy přístavních manévrů a kdy?

Daniel Vodička (dále jen DV): Pokud si to dobře pamatuji, s manévry jsme začali někdy v roce 2016. Důvod byl jednoduchý. Většina jachtařů neumí s loděmi správně a bezpečně přistát. Protože mají málo praxe a velmi často i proto, že je to na kurzech nikdo nenaučil. Myslím pořádně nenaučil. Loď je v přístavu řízena spíše živly než kormidelníkem. Je to plné strachu a paniky. Mnozí jachtaři se celý týden bojí, že přijde pátek, kdy budou muset zajet k pumpě a do maríny. Znám to, sám jsem si tím prošel. Správné to ale není.

 

DV: Od koho ses naučil ovládat loď tak, že dnes můžeš tuto dovednost dále předávat?

DV: Od nikoho. V podstatě jsem samouk. V době, kdy jsem začínal, bylo běžné, že se člověk učil sám. Byla to dlouhá cesta. Plná zbytečných chyb. Když ti nikdo neřekne, že děláš chybu, nevíš, co je špatně. Nakonec jsem se ale i tak začal zlepšovat. Díky praxi, kterou jsem měl. Něco jsem odkoukal, něco načetl. A začal jsem učit nové jachtaře. To člověku hodně dá. Vidí chyby a musí přemýšlet, proč k nim došlo. Vysvětlovat. Potom jsme napsali povedenou knihu o manévrech. Nyní se již uvažuje o čtvrtém vydání… Práce na knize donutí si vše v hlavě dokonale srovnat. Následně už přišly specializované kurzy. Osm let kurzů. Dennodenní zajíždění. Nevím, třeba 100 manévrů denně. Osm let, dejme tomu měsíc a půl ročně. Kdyby to bylo celkem 12 měsíců, 365 dnů po 100 zajetí denně, to je 36 500 zajetí k molu v posledních 8 letech. A možná jde o střízlivý odhad. To už by se naučil každý. A to je jen jeden instruktor. Na manévrech jsme zároveň čtyři. Je za námi velká porce zkušeností.

 

DV: Co se účastníci kurzů naučí? Na co kladete největší důraz a proč? Jak kurz probíhá?

DV: Zde je třeba začít jinak. Abyste zvládali přístavní manévry, máte dvě možnosti. Ta první je snazší, ale pro většinu lidí od nás nedosažitelná. To je dostatek praxe. Být na lodi pořád. Pak nemusíte vědět, proč něco funguje, protože to zkrátka funguje. Jachtaři ze středu Evropy ale na to musí jinak. Musí znát teorii. Musí vědět, proč se loď pohybuje tak, jak se pohybuje, aby byli schopni se dopracovat ke správnému výsledku v přístavu. V praxi to vypadá tak, že si vysvětlujeme, ukazujeme, děláme praktická cvičení. Vše se spojuje v jeden celek. V první řadě musí loď přestat být nepřítelem, musíme odstranit paniku, naučit účastníky kurzu, jak si s lodí hrát. Musí bezpečně a přesně couvat, citlivě pracovat s plynem, správně se ke kormidlu posadit, musí hravě zvládat přechod na zpátečku, citlivé zastavení. Nesmí se bát okolních jachet, ani mola za zádí. Je toho hodně, ale není nemožné to zvládnout. Když se tvrdě pracuje.

 

DV: Co mohou lidé od kurzu očekávat?

DV: Máme třídenní kurzy v Chorvatsku a denní kurzy v Praze. Začneme v Chorvatsku. Jedná se o kurz, nikoli tedy o dovolenkovou plavbu. Obvykle se snažíme, abychom byli po deváté ranní připraveni začít. Trochu teorie po snídani, abychom si vysvětlili, co budeme dělat a jak se bude jachta chovat. Pak vyplujeme a manévrujeme. Nejprve cvičení na zručnost na otevřené vodě a pak už manévry u mola. K molu, od mola, popsat chyby a znovu k molu. V podstatě celý den. Někdy s pauzou na oběd, jindy bez. Případně oběd při přejezdu do dalšího přístavu. Tyto přejezdy se ale snažíme minimalizovat. Přejezd účastníkům kurzu nic nedá. Tedy, až na odpočinek, protože se jim ze cvičení již někdy točí hlava.  Končíme obvykle mezi pátou a půl sedmou večer. Je to velmi intenzivní trénink. Za jediný den si obvykle účastník kurzu zajede k molu vícekrát, než ve své dosavadní jachtařské kariéře celkem. Bez toho by to ale nemělo smysl. A další den pokračování. Od kurzu mohou účastníci očekávat, že se výrazně zlepší v manévrech. Neříkám, že budou umět vše, ale výrazně se zlepší.

Pak jsou tu ještě jednodenní manévry v Praze. Ty jsou primárně určeny pro jachtaře, kteří se chtějí roztrénovat před svojí plavbou. Obnovit dovednosti, které se během roku ztrácejí. Chodí na něj však i ti, kteří si chtějí manévry vyzkoušet, chtějí s jachtingem začít. Především před plavbou je to užitečný trénink, který by měl absolvovat každý. Představte si, že byste celý rok nejezdili s autem a pak byste měli vyrazit do města. Také by se vám hodila kondiční jízda.

 

DV: Odcházejí účastníci kurzů spokojeni? A co dělá radost vám?

DV: Začnu od konce. Mně udělá radost, když vidím, jak lidé ztrácejí ostych, dostavuje se jistota a začínají si s lodí hrát. Kurzy začínají a končí v Zadaru v maríně Tankerkomerce. Myslím, že v celém Chorvatsku nenajdete přístav, kde by bylo místa mezi moly méně. Po příjezdu účastníci kurzu nevěří, že je z místa v maríně možné vyplout. Po třech dnech na tato místa zajíždějí a vyjíždějí z nich. Sami! Z toho mám dobrý pocit. Je fajn vidět, jak se zlepšují. A co se týče spokojenosti účastníků kurzů, o tom svědčí nejlépe to, že se nám vracejí. Odhadem více než půlka se vrací a přijíždí se rozjezdit před každou sezónou. Tak asi to děláme dobře, když přijíždějí opakovaně.

 

DV: Co je pro správné zvládnutí manévrů nejdůležitější?

DV: Pomineme-li pochopení pohybu lodě, pak je to cit. Cit pro loď, pro její pohyb, citlivá práce s plynem, trpělivost. Cítit pohyb lodě. Máte-li cit, reagujete na malé podněty. A na to stačí malá reakce. Když vidíš někoho, kdo to s lodí umí, máš pocit, že je to hračka, že téměř nic s kormidlem nedělá. Dělá, jsou to ale téměř neznatelné pohyby. Laik místo toho točí s kormidlem od čerta k ďáblu. Zbytečně. Pozdě reaguje a zbrkle reaguje. A trpělivost? Když loď dělá to, co chcete, nic neměňte, nechte ji v tom pokračovat.

Ale je tu ještě jedna věc, ve které se účastníci kurzu zlepší. Jako skipper musím být před přístavem schopen, vysvětlit vše posádce. Vše, co se po nich bude chtít. Jak jim to mám ale vysvětlit, když v tom nemám sám jistotu? Na kurzech se všichni vystřídají na všech pozicích. Naučí se je, pochopí je a mohou je vysvětlit. A to také není málo.

 

DV: Poslední otázka. Jsou vaše kurzy dobré?

DV: Dobré? Dobré?! To je slabé slovo! Naše kurzy jsou výborné. Kdybychom měli na stránkách recenze od účastníků, byly by jen vynikající. Jenom kladné recenze! I kdybychom si je museli napsat sami.  A to si jsem vědom, že samochvála…

 

DV: Počkejte, počkejte! Neni tento rozhovor jen reklamou na vaše kurzy?

DV: Reklamou? Proč si to myslíte? Odpovídám pravdivě na všechny vaše dotazy. A myslím to upřímně. S vámi, vašimi blbými dotazy, ale samozřejmě především našimi českými a slovenskými jachtaři, kterým chceme dát možnost se zlepšit. Protože... Kdo jiný je to může dobře naučit, než my?  

522
Na horu