Zapomenutý kout
Na jihu Chorvatska je jeden jachtařsky naprosto zapomenutý kout. Vesnice, o který mnozí jachtaři vědí, ale nikdy tam nebyli. Důvod je prostý. Jachtařsky jde o vesnici na konci světa.
Začneme nejprve důvodem, proč se jedná o vesnici na konci světa. Důvod je jednoduchý. Opouštíte-li chorvatské vody, musíte se nejprve odhlásit v takzvaném vstupním přístavu (port of entry). Pak musíte plout přímo ven z chorvatských vod. Nikde se už nemůžete zastavit. Pokud tak učiníte (a budete chyceni), budete předvedeni v železech před soud a ten vás okamžitě odsoudí k padesáti ranám holí. Vlastně ne. Dnes už ne. Dnes vás odsoudí k pěkně mastné pokutě.
Z výše uvedeného vyplývá, že vesnice, zátoky a přístavy, které leží mezi posledním port of entry a chorvatskou hranicí, jsou jachtařsky terra inkognita.
Na samém jihu Chorvatska je posledním vstupním přístavem Cavtat ležící 20 mil od hranic s Černou Horou. Mezi Cavtatem a hranicí je 20 mil pobřeží, které neskýtá žádné úkryty, žádné ostrovy. Až na jediné místo. Jmenuje se Molunat a leží 5 mil od vjezdu do Boky Kotorské. Jde o poloostrov se dvojicí zátok. Zátoka Donji Molunat je otevřena k severozápadu a je až na jeden starý domek téměř pustá, a Gornji Molunat otevřený k jihovýchodu.
Zátoka Donji Molunat je méně vhodná ke kotvení. Dno spadá do hloubky rychleji a je hodně porostlé mořskou travou. V zátoce Gornji Molunat je ideální hloubka na kotvení a dno je převážně písečné. Na březích se rozkládá vesnička Molunat.
Je zde malý krám otevřený někdy, pár restaurací, malý kemp. Krásné ospalé místo, kde rozhodně není kam spěchat.
Zátoka Gornji Molunat má ve velké části ideální hloubku na kotvení do 10 metrů. Severní cíp zátoky se jmenuje Smokvica. Zde je obchod, restaurace a kemp. Je zde také molo s hloubkou kolem 3 metrů, u kterého je možné stát, pokud zde nestojí policejní člun.
Hledáte-li jachtařsky nevytížené Chorvatsko, Molunat by měl být vaším cílem. Jen mějte na paměti, že odsud nesmíte pokračovat do Černé Hory. Jediná možná je cesta zpět.
6985
Související články
Když se nechce domů…
Když se nechce domů…
Listopad v Praze. Ranní mrazíky, mlha, nízká oblačnost, šedivé dny. A tma. Přílišná porce tmy pro život po padesátce. Nebo raději slunce od úsvitu do soumraku, teploty nad 20 a jachting bez konkrétních cílů?
Jiný Jadran
Teploty 22 – 23°C, moře stále koupací, lodí jen jako šafránu a jejich ceny přívětivé. Slunečný týden, dva, tři. Připlutí do přístavu není třeba plánovat. A jiní turisté? Zaslechl jsem, že jednoho opozdilce zahlédli ve Vodici… Ideální čas na plavbu po v létě vyblázněném Jadranu.
Mladý ostrov vylétl z hnízda
Tento mladý ostrov, který je stále ještě ve svém migrujícím stádiu, potkal Radek Ivan nedaleko Igrane, Je to ještě děcko, přesto Otesánek narostl do rozměrů 3 x 3 metry. Podle předběžných šetření se vylíhl v deltě řeky Neretvy a s podzimním jugem zamířil na severozápad.