S vodou to vypadá bledě…
Claudio Magris se ve své knize Dunaj zamýšlí nad tím, co se stane, pokud zavře kohoutek, pod nímž pramení nejdelší evropská řeka. Ztratí se voda z koryta ve Vídni, Bratislavě, Budapešti či Bělehradu? Ne, k ničemu takovému nedojde. Něco jiného je ale nedostatek sněhu v Alpách a vedra s nedostatkem deště. To je kombinace, která může způsobit nepředstavitelné změny.
Němečtí průmyslníci bijí na poplach. Hladina Rýnu stále klesá. Jde o důležitou dopravní tepnu pro průmysl na západě Německa. Hladové kameny v říčním korytě jsou na suchu.
V největší italské řece Pád se ztratila voda. Alespoň v části jejího toku. Vyschla podobně, jako na léto vysychají jiné menší toky. Ledovce v Alpách tají, sněhu je každý rok méně a prameny vysychají. Nížina v okolí Pádu je důležitou zemědělskou krajinou. Kde je ale zemědělství bez vody? Bude Itálie vypadat jako sever Afriky?
Na Pyrenejském poloostrově mizí voda v přehradách, zemědělství trpí nedostatkem deště, farmáři jsou schopni se o vodu poprat.
Do toho rozsáhlé požáry po celé Evropě, které s vedry a nedostatkem vody také souvisí.
V Praze zatuchlý klid
V Praze dopady globálního oteplování tolik nevidíme. Vodu ve Vltavě drží přehrady, na minimální průtok kolem 50 m3 jsme zvyklí. Vysychání přehrad zde zatím nevidíme a hladina řeky je víceméně stálá.
Přesto jde o problém, který trápí i nás. A nejen proto, že vbrzku už nebude možný jachting na Neziderském jezeře. Globální oteplování zcela promění život na planetě, jak jsme na něj zvyklí (alespoň to tak vypadá) a Véna Klausů s celým svým potrhlým institutem to nezmění, kdyby tam všichni vyhráli šampionát ve stoji na hlavě v kategorii družstev.
V této chvíli jsou starosti některých našich politiků, jestli budou moci v Praze zajíždět svým silným vozem až před kancelář podobně na místě, jako leštění polobotek na Titaniku 14.4. 1912 ve 2330.
Alibi pro nečinnost
Naše české brblání na toto téma ve stylu: „Proč my bychom se uskromňovali, když oni…“, už je naprosto nemístné a nevidí to jen ti, jejichž zrak je zasažen mlhou sebeklamu.
Je samozřejmé, že není přesně jasné, co vše je třeba pro zmírnění našich destruktivních vlivů dělat, ale ani to není důvod pro debatu, jestli vůbec něco dělat. Něco dělat je nutné a je třeba to dělat hned. Možná některé činnosti se ukážou být v budoucnu slepými cestičkami, ale tak je to při hledání neznámé cesty vždy. Je čas na to, aby naše rozhodování vedlo ekologické myšlení. Pokud to neuděláme, dříve či později uvidíme, že neekologické rozhodnutí se ukázalo jako neekonomické.
Danajský dar dětem
Zajímavý v celé této zpropadené záležitosti je náš přístup k osudu vlastních dětí. Když dospějí, tak jim sice hrdě předáváme vkladní knížky s našpórovanými miliony, ale k tomu nádavkem i planetu, na které se nedá žít.
K čemu jim budou milióny na účtu, když ani jachtit nebude kde?
1736
Související články
Jaké dary nosí jugo?
Jaké dary nosí jugo?
Jugo je větrem, který v zimním čase přináší do Dalmácie, dary. Je to taková zvyklost. Blíží se čas vánoční a dary se to jen hemží. Když je může nosit fousatý dědek se sobem, proč by je nemohl nosit jihovýchodní vítr?
Nezastavené pobřeží znamená zaostávající za svým ekonomickým potenciálem
Žraloci trhají kořist na kusy a z krásného pobřeží s malebnými přístavy a kamennou staletou architekturou se stává eldorádo, zlatá žíla pro vyvolené.
Mají být kotevní bóje v každé zátoce?
Další zátoka, kde se platí! Tak si stěžují zkušení jachtaři v Chorvatsku na kotevní bóje, které se šíří Jadranem jako COVID Evropu v roce 2020. Pojďme se ale na bóje podívat z více úhlů.