Mořská nemoc

Jak všichni bezesporu víme, jev obecně zvaný mořská nemoc ve skutečnosti žádnou nemocí není, ale jedná se o stav podráždění organizmu. Správně by se měl nazývat nemoc z pohybu neboli kinetóza. Nejčastěji přijímaná teorie říká že ke kinetóze dochází v případě nesouladu vjemů získaných pomocí zraku a vestibulárního aparátu. 

Projevy mořské nemoci

Její projevy jsou různé, zvláště při mírnější formě, ale pokud udeří naplno jsou symptomy vpodstatě vždy stejné – slabost, závrať, nevolnost, zvracení a následná dehydratace. Zde si dovolím krátkou jazykovou odbočku: slovo nevolnost čili lat. nausea pochází z řeckého slova naus tedy loď. 

K mírnějším projevům kinetózy patří typicky třeba ospalost. Jako perličku mohu přidat, že jeden můj jinak poměrně střídmý kolega dostával při slabé mořské nemoci záchvaty žravosti. 

Proč zvracíme?

Vraťme se ale k akutním stavům. Jejich vyvrcholením je zvracení, které je vyvoláno, jak asi nepřekvapí, centrem zvracení, nacházejícím se v dorzální části retikulární formace prodloužené míchy (takže lidským jazykem nejspíš někde vzadu dole v hlavě). Toto centrum dostává informace z gastrointestinálního traktu, mozkové kůry, vestibulárního aparátu a chemoreceptorů v mozku. Pokud centrum zachytí odporující si signály (jako již výše uvedený případ nesouladu zraku a vestibulárního aparátu) vyhodnotí, že se jedná o halucinace a ty že jsou vyvolány otravou. Zvracení je proto přirozený obranný mechanizmus organizmu, jak se zbavit jedu. Co se týká mechanizmu zvracení, tak při něm dochází k hlubokému nádechu, následnému uzavření dýchacích cest, které následuje silná kontrakce bránice a břišních svalů při současném ochabnutí dolního svěrače jícnu. 

Na tomto místě se ještě krátce zmíním o druhé teorii, která vznik kinetózy připisuje stimulaci bloudivého nervu (Nervus Vagus) změnou tonusu v očním svalu, který nastává při pohybu oka vyvolaném signály vestibulárního aparátu. 

1, 2, 3 druhy

Řešit, která teorie je pravděpodnější se zcela vymyká rozsahu tohoto článku a spíše ještě rozsahu znalostí jeho autora, takže tuto problematiku ponecháme povolanějším a budeme pokračovat dále k různým druhům kinetózy. Ve skutečnosti se nejedná o různé druhy ale o okolnosti za jakých vznikla. Připomínám, že se pokaždé jedná o nesoulad vizuálního a pohybového vjemu, a tak mohou nastat situace kdy:

1. tělo vnímá pohyb ale zrak ho nezaznamenává

2. tělo nevnímá pohyb ale zrak ho zaznamenává

3. tělo vnímá pohyb a zrak ho zaznamenává, ale tyto vjemy nemají navzájem odpovídající intenzitu 

 
Pro první případ by bylo typické, kdybychom se pohybovali v jakémkoliv dopravním prostředku naprosto bez výhledu ven - říkladem může být pobyt v noci v kajutě lodě. 

Druhý případ popisuje stav, který může nastat třeba v širokoúhlém nebo 3D kině, kde např. „přelétáme“ nad úžasnou přírodní scenérií, ale ve skutečnosti sedíme v sedačce. Zde diváky od mořské nemoci většinou zachrání fakt, že těmto kolidujícím vjemům nejsou vystaveveni dostatečně dlouhou dobu. Kinetóza na vás také může zaůtočit na různých řidičských nebo leteckých simulátorech. Zde vždy záleží na intenzitě vizuálního vjemu a délce expozice. 

A nakonec třetí případ popisuje cokoliv mezi dvěma předchozími a je v praxi nejčastější – sedíme v kokpitu jachty, máme dobrý výhled, ale na zvlněném moři intenzita vizuálního vjemu nekoresponduje s intenzitou vjemu pohybu. Šance na mořskou nemoc se zvyšuje při snížené viditelnosti, protože ta nám vizuální vjemy dále oslabuje. 

Pro zajímavost bych ještě zmínil tzv. difúzní neboli rozptýlené světlo, které dělá tolik problémů hlavně lidem provozujícím zimní sporty. Pokud se ocitnete v mlze nebo v nízké oblačnosti na svahu na kterém nejsou žádné stopy, nejste prakticky schopni vizuálně rozpoznat kterým směrem je nahoru a kterým dolů. Příčinou je právě ona rozptýlenost, díky které světlo přichází jakoby ze všech stran a nevrhá žádné stíny. V této situaci někteří jedinci také podléhají nevolnosti až mdlobám.

Pokračování zítra.