Nin u Zadaru: historické městečko, které stojí za zastávku

Opevněné městečko, jehož historie sahá nejméně do 9. století před všeobecně uznávanou nulou. Tenkrát zde žil ilyrský kmen Liburnů. Divocí a nevypočitatelní barbaři z pohledu starověkých Řeků. Následovalo římské město, první chorvatské biskupství a později také pomalý ústup ze slávy. Nic na tomto světě netrvá věčně…

Jmenuje se Nin. Nachází se jen pár kilometrů od Zadaru a může jít o zajímavou zastávku při cestě na loď. Dnešní městečko leží na ostrůvku v laguně, která je od moře oddělena písečnou kosou. Ze strany pevniny je chráněno pásem salin, vzniklých na místě původní šíje.

Po Liburnech kolem začátku letopočtu přišli Římané, po kterých zde najdeme zbytky chrámu a další památky. Následovali Slované, respektive Chorvaté, v 6. a 7. století našeho letopočtu, pro které se město stalo prvním politickým, kulturním a náboženským sídlem. Ještě ve 14. století je Nin pro Chorvaty klíčovým sídlem. V roce 1409 připadá spolu s většinou pobřeží Benátčanům. V roce 1537 Benátčané odcházejí kvůli strachu z Turků. Turci město dobývají a plení, ale nezůstávají zde. Znovu se ale vracejí v roce 1570. Benátčané opouštějí město znovu v roce 1646, kdy ho zapálí a ničí lodními děly. To byla chvíle úpadku města. Už nikdy se mu nepodařilo vrátit původní vážnost.

Ve městě najdete mnoho historických památek od antických, přes raný středověk, až do časného novověku. Například nejmenší katedrálu na světě (Crkva sv. Križa), která pochází z 9. století, či římský chrám a základy římské vily. Pro rodiny s dětmi jsou zajímavé pláže v okolí města a atraktivní písečná kosa, kterou často využívají lidé létající po hladině s kity.

Něco z historie

Ještě před Chorvaty tu byli Liburnové

Oblast v okolí Ninu byla osídlena dávno před příchodem Slovanů a patřila k důležitým centrům Liburnů, ilyrského kmene, který ovládal značnou část severní Dalmácie a byl úzce spojen s mořem.

Archeologické nálezy z okolí Ninu zahrnují liburnská pohřebiště z doby železné s keramikou, šperky, fibulami i zbraněmi. Samotné sídlo se v antických pramenech objevuje pod různými podobami jména, z nichž se později ustálila římská Aenona. Nin byl už v liburnské době významným přístavem.

Poloha byla ideální. Mělká laguna poskytovala ochranu před otevřeným mořem a zároveň umožňovala kontrolovat pobřežní komunikaci mezi severní a střední Dalmácií.

Římská Aenona

S příchodem Římanů se osada změnila v regulérní antické město. Aenona získala na počátku našeho letopočtu statut municipia, byla opevněná, spojená mosty s pevninou a silnicí s nedalekou Jaderou, dnešním Zadarem. Město mělo pravidelnou uliční síť, fórum, chrámy a reprezentativní obytné domy.

Nejpůsobivější antickou památkou jsou dnes zbytky římského chrámu z 1. století. Z celé stavby zůstaly základy a jeden vysoký sloup, který se tyčí nad archeologickým areálem. Nedaleko byly objeveny také zbytky bohatého římského domu s mozaikovou podlahou z 2. století. Z archeologických nálezů je patrné, že Aenona nebyla bezvýznamnou provinciální osadou, ale prosperujícím městem napojeným na římský svět.

Ve městě se našly rovněž sochy příslušníků juliovsko-klaudiovské císařské dynastie, římská pohřebiště a pozůstatky raně křesťanské baziliky.

Když antické město mizelo

S rozpadem římské moci začal význam Aenony klesat. V pozdní antice se město postupně změnilo spíše v opevněné sídlo. Od konce 8. století už archeologové nacházejí jasné doklady slovanského, respektive chorvatského osídlení.

Právě tehdy začíná období, díky kterému má Nin v chorvatských dějinách mimořádné postavení.

V 9. století se stal jedním z hlavních politických a náboženských center raného chorvatského státu. Ninské biskupství vzniklo přibližně v letech 863 až 867 a jeho biskup měl jurisdikci nad rozsáhlým územím tehdejšího chorvatského knížectví. Biskupství bylo zpočátku přímo spojeno s Římem.

Kníže Branimir a rok 879

Jedním z nejvýznamnějších vládců spojených s Ninem byl kníže Branimir, který vládl v letech 879 až 892.

Právě rok 879 má v moderním Chorvatsku symbolický význam. Papež Jan VIII. tehdy Branimirovi napsal a při bohoslužbě v Římě požehnal jemu, jeho lidu i jeho zemi. V Chorvatsku je tato událost tradičně připomínána jako jedno z prvních mezinárodních uznání chorvatské státnosti.

V Ninu dnes Branimira připomíná socha stojící u vstupu do historického centra.

Je dobré dodat, že označování události z roku 879 moderním termínem „mezinárodní uznání státu“ je do určité míry dnešní interpretací středověké události. Význam kontaktu mezi papežem a Branimirem je však nepochybný a ukazuje, jak důležité postavení tehdejší chorvatské knížectví získávalo.

Grgur Ninski: skutečný muž a pozdější legenda

Nejslavnější osobností spojenou s Ninem je bezpochyby Grgur Ninski – Řehoř z Ninu, biskup působící na počátku 10. století.

Jeho bronzovou sochu dnes najdeme přímo ve městě. Podle moderní tradice má dotek jejího palce přinášet štěstí, takže je palec vyleštěný rukama návštěvníků. U štěstí je však třeba si jako vždy položit otázku: Štěstí! Co je stěstí?

Zajímavější je ale skutečný příběh Řehoře.

V populárním podání bývá označován za velkého bojovníka za chorvatský jazyk a hlaholici při bohoslužbách. Historické prameny jsou střízlivější. Jisté je především to, že Řehoř vystupoval proti snahám splitského arcibiskupa získat nad chorvatským biskupstvím rozhodující pravomoc.

Na církevních sněmech ve Splitu v letech 925 a 928 spor prohrál. Ninské biskupství bylo zrušeno a Řehoř měl převzít menší skradinskou diecézi. Představa Řehoře jako hlavního obránce hlaholské bohoslužby se ve velké míře rozvinula až během chorvatského národního obrození v 19. století.

Ninské biskupství však nezaniklo definitivně. Roku 1075 bylo obnoveno a existovalo až do roku 1828.

Nejmenší katedrála na světě?

Nejznámější stavbou Ninu je nepochybně kostel svatého Kříže – Crkva sv. Križa.

Malá předrománská stavba vznikla přibližně v 9. století. Má půdorys řeckého kříže, kupoli a nepravidelné proporce, které jí dodávají překvapivě monumentální charakter navzdory miniaturním rozměrům. Na nadpraží je dochován nápis se jménem chorvatského župana Godečaje.

Kostelu se často říká „nejmenší katedrála na světě“. Toto označení proslavil britský architekt a historik Thomas Graham Jackson. Je ale třeba ho chápat spíše jako slavnou přezdívku než jako nějaký oficiálně uznávaný světový rekord.

Stavba patří k nejcennějším dochovaným památkám starochorvatské předrománské architektury a vzhledem k její velikosti je až překvapivé, jak silně působí.

Někdejší ninská katedrála

O několik kroků dál stojí kostel sv. Anselma, někdejší ninská katedrála.

Na stavbě jsou patrné jednotlivé vrstvy dlouhé historie města. Nejstarší části souvisejí ještě s raným křesťanstvím, další pocházejí z předrománského, románského, gotického a později barokního období.

Katedrála byla těžce poškozena při zničení města v roce 1646 a následně obnovena. Vedle ní stojí románská zvonice. V církevní pokladnici známé jako Zlato a stříbro města Ninu se dochovala sbírka cenných liturgických předmětů z období přibližně od 9. do 15. století.

Právě tato stavba lépe než téměř jakákoli jiná ukazuje kontinuitu Ninu: pod jednou střechou se setkává pozdní antika, chorvatský raný středověk i období benátské nadvlády.

Záhadná Višeslavova křtitelnice

S Ninem je tradičně spojována také slavná Višeslavova křtitelnice, jeden z nejznámějších artefaktů raně středověkých chorvatských dějin.

Mohutná šestiboká kamenná křtitelnice nese latinský nápis se jménem knížete Višeslava a obvykle je datována do 9. století. Originál se dnes nachází v Muzeu chorvatských archeologických památek ve Splitu, zatímco v Ninu je vystavena kopie.

A zde přichází zajímavý historický problém.

Po dlouhá desetiletí se téměř automaticky tvrdilo, že Višeslav byl chorvatským knížetem a křtitelnice pochází právě z Ninu. Moderní historiografie je opatrnější. Samotný nápis neříká, nad jakým územím Višeslav vládl, a archeologicky se nepodařilo původ křtitelnice v Ninu jednoznačně prokázat.

Spojení s Ninem tedy zůstává pravděpodobnou, ne však definitivně prokázanou hypotézou.

Starochorvatské lodě Condura Croatica

Pro jachtaře je možná nejzajímavější památka ukrytá v Muzeu ninských starin.

Při podmořských archeologických výzkumech u vstupu do někdejšího ninského přístavu byly nalezeny dvě lodě z 11. století. Po vyzvednutí a rekonstrukci jsou dnes vystaveny v samostatném pavilonu muzea.

Jsou známé jako Condura Croatica.

Nejde tedy jen o kamenné památky na období raných chorvatských vládců. Máme před sebou skutečná plavidla, která se v době před téměř tisíci lety pohybovala po Jadranu.

Muzeum navíc vystavuje částečnou rekonstrukci liburnské lodi typu serilia z antického přístavu v nedalekém Zatonu. Na jediném místě tak lze vidět námořní tradici regionu od Liburnů přes římské období až po středověké Chorvatsko.

Kostel svatého Mikuláše a korunovace králů

Při příjezdu od Zadaru stojí za pozornost ještě jedna stavba. Na malém návrší Prahulje se osamoceně tyčí kostel sv. Mikuláše z 11. až 12. století.

Jde o jednu z nejfotogeničtějších staveb v okolí Ninu.

S kostelem je spojena tradice, podle které zde byli korunováni chorvatští králové. Po korunovaci měl panovník vyjet na návrší a mečem symbolicky máchnout ke čtyřem světovým stranám.

Legenda dokonce hovoří o sedmi korunovaných panovnících.

Historicky doložená však tato tradice není a samotné turistické materiály Ninu ji označují za lidové podání.

Benátčané, Osmané a konec velkého Ninu

Středověký Nin svůj význam neudržel navždy.

Od roku 1329 byl pod benátskou svrchovaností, mezi lety 1358 a 1409 se vrátil pod vládu chorvatsko-uherského krále a od roku 1409 znovu patřil Benátkám.

Největší katastrofy přišly během benátsko-osmanských válek.

Město bylo několikrát vyklizeno a vypáleno, aby nemohlo posloužit postupující osmanské armádě. Roku 1571 bylo opuštěno a spáleno. Ještě ničivější zásah následoval v roce 1646, kdy Benátčané Nin znovu zničili.

Tentokrát už se město nikdy nevrátilo k předchozímu významu. Historie velkého politického a církevního centra skončila.

Muzeum ninských starin proto svou expozici symbolicky uzavírá právě rokem 1646.

Historie je i v solných polích

Za hradbami se nachází ještě jedna památka, která na první pohled jako památka nevypadá – ninské saliny.

Výroba soli je s oblastí spojena po staletí a v areálu se dochovaly archeologické stopy sahající do antiky. Dnešní solana uvádí tradici výroby soli dlouhou více než 1500 let. Ve středověku byla sůl mimořádně cennou strategickou surovinou.

Roku 1423 získali Benátčané ninské saliny v rámci snahy kontrolovat výrobu soli na Jadranu. Produkce byla následně na dlouhá staletí přerušena a obnovena až ve 20. století.

Dnes se zde znovu získává mořská sůl tradičním způsobem a součástí areálu je malé muzeum.

Pro jachtaře mířícího do Zadaru, Sukošanu, Biogradu nebo některé z okolních charterových základen je Nin ideální zastávkou cestou na loď. 

Na malém ostrůvku uprostřed mělké laguny totiž zůstalo mimořádné množství stop po lidech, kteří po zdejším pobřeží pluli dávno před námi.