Co musím udělat před přistáním

Velká část charterových jachtařů má minimální zkušenosti s přístavními manévry. Přidá-li se k tomu ještě jeden nedostatek, jen těžko je možné počítat s tím, že přistání dopadne dobře.

Kolik zkušeností s přístavními manévry je dost? Přesné číslo neřeknu. Půjdu na to jinak. Že mám dost zkušeností, mohu říci ve chvíli, kdy v každém okamžiku vím, proč jachta dělá to, co dělá, a co mám udělat, aby udělala to, co chci já.

A zároveň jsem schopen vnímat, co se děje kolem. Co dělá posádka, co dělá příď lodě, co dělá pomocník na břehu. Pak je možné říci, že už mám zkušenosti.

Když zkušený nejsem…

Když nemám dostatek zkušeností, stále bojuji sám se sebou a s lodí. V cestě stojí samá protivenství. Loď je blbá – tedy nedělá to, co chci já. Podmínky jsou nevhodné – lodě stojí blbě, vítr blbě fouká. Pomocník na břehu je pitomý – nedělá to, co bych si představoval. A posádka je naprosto zmatená.

Proč je posádka zmatená?

My se zastavíme u posledního bodu, tedy u posádky. Za její zmatenost může velmi často skipper, který je v přístavu obvykle zároveň kormidelníkem.

Před každým zajetím do přístavu by měl skipper přesně a srozumitelně seznámit posádku s tím, co se bude dít a co od ní bude požadovat.

Zdá se to jednoduché. Pokud ale postrádám zkušenosti, jak mám posádce říci, co přesně bude dělat, když sám nevím, co se bude dít?

Přitom dobře instruovaná posádka má na úspěšném přistání významný podíl.

Správná instrukce není: „Vezmeš si toto lano a až budeme u břehu, hodíš ho chlapovi na molo. A musíš rychle, na tvém laně závisí naše kauce!“

První poznámka k výše uvedenému. Nepřenášejte zodpovědnost na posádku. Vy jste skipper, zodpovědnost za posádku i kauci je vaše.Navíc posádka pod psychickým tlakem obvykle nepodává lepší výkony. 

Už jdeme ke konkrétním činnostem. Vše začíná už tím, že vysvětlíme a ukážeme, jak má být lano správně uvázané, na jakém místě bude připravené a jak má být správně smotané. A také proč. To je důležité.

Vysvětlíme a nejlépe si i nacvičíme, jak se lano hází.

Další na řadě je přesná instrukce, kdy se bude lano házet – nebo ještě lépe jen podávat. A co bude následovat: "Pomocník na molu ho vrátí zpět, ty ho dotáhneš a uvážeš na vazák takto."

A kdyby se něco nepovedlo: "Když ti řeknu, lano odvážeš a stáhneš za druhý konec zpět na loď."

Každý s úkolem dostane vysvětlení

Každý, kdo bude při přistání něco dělat, musí dostat stejně podrobné vysvětlení.

Člen posádky, který bude pracovat s mooringem, musí vědět, kde se mooring chytá, jak se s ním jde směrem k přídi, kam má položit háček, za kterou část lana bude tahat a jak ho nakonec vyváže.

Ani ten, kdo chodí po palubě s volným fendrem, se bez vysvětlení neobejde.

A kdo nemá při manévru nic na práci, bude sedět v kokpitu a mlčet. I to je instrukce.

Klid na práci

Posádka musí být schopná správně pracovat sama. Teprve potom kormidelníkovi skutečně pomáhá.

Méně zkušený kormidelník má často co dělat, aby zvládl sám sebe a loď. Jakmile u toho musí ještě hlídat a úkolovat ostatní, snadno se dostane do stresu a následně do paniky.

A panika, jak je dobře známo, přístavním manévrům nesvědčí.