Porto Kagio a Tainaron, plavba k bráně do podsvětí
Jižní Peloponés je charterovými jachtaři oblast téměř zapomenutá. To je v dnešní době ohromné plus. Prostřední prst Peloponésu se jmenuje Mani. Je krásný, divoký, se vstupem do světa mrtvých...
Porto Kagio
Porto Kagio leží v jižní části zátoky. Je to jen pár domů a taveren otevřených během sezóny
Foto Daniel Vodička
Porto Kagio leží jen několik mil severně od mysu Tainaro a je nejjistějším místem ke kotvení v této části Mani. Zátoka je téměř uzavřená, na břehu stojí pár domů, několik taveren.
Kotví se na směsi písku, bahna, kamenů a řas, ne všude kotva dobře drží. Hloubka u pobřeží je na většině míst i pro běžné jachty do 15 metrů vhodná. Tvrdší písek nemusí chytit napoprvé. Je nutné kotvu pomalu zarýt do dna a rozhodně a vyzkoušet motorem co to dá. Lokalita může během noci překvapit poryvy katabatického větru padajícího z okolních vrcholků. Při severovýchodním větru se může do zátoky dostávat nepříjemné vlnění. Tehdy někteří jachtaři volí severní část zátoky u pláže Kalamos, kde je na dně čistý písek. Jachty se zároveň vyvazují záďovými lany na břeh.
Na kotvu ke vstupu do Hádovy říše
Za klidného počasí lze pokračovat až do malé zátoky Ormos Agios Asomaton, známé také jako Porto Sternes, přímo u starověkého Tainaronu. Kotviště zde je podstatně menší a méně chráněné než Porto Kagio, proto je vhodnější jen jako denní zastávka za stabilního počasí.
Z dinghy vystoupíte na pláži pod kostelíkem Agioi Asomatoi, postaveného z kamenů někdejšího Poseidonova chrámu. Odtud začíná pěšina k majáku na mysu Tainaro.
Brána do světa mrtvých
Cesta od mysu Tainaro
Foto Daniel Vodička
Zátoka je ale něčím víc než jen archeologickou lokalitou. Staří Řekové spojovali zdejší jeskyni se vstupem do podsvětí. Podle tradice tudy Héraklés sestoupil do Hádu a přivedl na svět trojhlavého psa Kerbera.
Kde přesně byla ona brána, dnes nikdo neví. Mluvilo se o jeskyni, jedna je přímo na pláži, otvoru ve skále nebo tunelu přístupném z moře. Moderní archeologie je opatrná i k tvrzení, že zde skutečně fungovala věštírna mrtvých. Mýtus o vstupu do Hádu je však starověký a pevně spojený s Tainaronem.
Místo k němu sedí. Holá země, skály, vítr, moře. Za zády poslední osady, před vámi už jen Středozemní moře. Když od malého kostela vyjdete směrem k majáku, jakákoli civilizace rychle zmizí. Není těžké pochopit, proč právě zde, na konci světa lidé hledali hranici mezi světem živých a mrtvých.
Na samém konci pevniny, na prstu vybíhajícím do Středozemního moře stojí maják Tainaro. Je to nejjižnější bod pevninského Řecka a místo, kolem kterého proplouvaly lodě mezi západním a východním Středomořím.
Pěšky k majáku
Maják na mysu Tainaro
Foto Daniel Vodička
Od archeologické lokality pokračuje pěšina k majáku na mysu Tainaro. Je to přibližně dva kilometry a cesta zabere asi 40–50 minut jedním směrem. Stín zde neexistuje, voda a pokrývka hlavy jsou nutností. Cesta ale není jinak náročná.
Mys Tainaro je známý také jako Matapan, je nejjižnějším bodem pevninského Řecka. Kamenný maják zde funguje od roku 1887. Dál už je jen moře, za ním Afrika.
Pro jachtaře má místo ještě jeden rozměr. Vody kolem Matapanu byly po tisíciletí významným námořním bodem. V březnu 1941 se právě zde odehrála bitva u Matapanu, jedna z největších námořních bitev ve Středomoří za druhé světové války.
Pokud plujete kolem Mani, nechte si na Porto Kagio den navíc. Večer v taverně a druhý den dojít až k majáku na místě, kde končil svět živých. To je zážitek, který běžná charterová trasa nabídne jen málokdy.
9