Search
× Search
Záchrana v Jižním Pacifiku
Daniel Vodička

Záchrana v Jižním Pacifiku

14. února ve 02:50 UTC kanadský skipper William MacBrien aktivoval svoji EPIRB bóji. Plul na jachtě Class40 Phoenix, účastnil se závodu Global Solo Challenge.

Plul 1300 mil západně od mysu Horn. Více než 3000 mil od Nového Zélandu, 1600 mil jižně od ostrůvku Mataroa s pouhými 90 obyvateli. Nedaleko bodu Nemo, nejizolovanějšího místa na naší planetě.

Kanadský skipper plul konzervativně, nehlásil žádné významné technické problémy. Při poslední komunikaci s vedením závodu 11. února měl dobrou náladu. V žertu si stěžoval, že by si přál, aby mohl častěji pouštět topení, když teplota vody spadla na 7°C. Jeho největší starostí však byly zmenšující se zásoby cigaret! Vypadá to na jachtaře staré školy…

Plavil se na lodi Akilaria RC1 Class40 s velmi dobrým rodokmenem, se kterou v roce 2008 obeplul svět Boris Herrmann známý z Vendée Globe.

Loď prošla kompletní rekonstrukcí v průběhu loňského roku. Práce dokonce zahrnovaly výměnu kýlu, aby bylo zajištěno, že loď bude v nejlepším stavu pro Global Solo Challenge.

Stále není jasné, k čemu na lodi došlo, proto jen průběh záchrany.

Aktivace EPIRB

MacBrien aktivoval EPIRB. Prvotní odpovědí je ověření, zda spuštění není náhodné. Jakmile bylo potvrzeno, že William MacBrien je skutečně na moři a účastní se Global Solo Challenge, nizozemská pobřežní stráž okamžitě kontaktovala MRCC Chile obecně a MRCC Punta Arenas konkrétně.

Vedení závodu se spojilo s MRCC Chile. Organizátoři vedou dokumentaci každého účastníka, aby usnadnili výměnu informací, aby sev nouzové situaci neztrácel drahocenný čas.

Během několika minut mělo MRCC všechny relevantní informace o lodi, skipperovi, identifikační fotografie, podrobný popis detailů lodi, konstrukce, vodotěsných oddílů a hlavně kontaktní údaje na skippera, jeho e-mail a WhatsApp, který používal přes Starlink, stejně jako jeho nouzová satelitní telefonní čísla.

Může se EPIRB aktivovat sám?

Vedení závodu i MRCC Chile se pokusily zastihnout skippera, ale bez odezvy. Existovala malá možnost, že se EPIRB aktivoval sám, použitý model lze aktivovat ručně, nebo se spustí při kontaktu s vodou.

Někdy se může stát, že EPIRB spadne ze své konzole na mokré dno trupu. Nebylo by to poprvé. Dokonce i extrémní vlhkost a slaný vzduch v těchto zeměpisných šířkách by mohly způsobit spuštění EPIRB.

Náhodná aktivace byla nadějí číslo jedna, ale nebylo možné nepočítat s tím, že se stalo něco vážnějšího. Proto bylo sděleno MRCC Chile, že neexistuje jiná možnost, než nakládat s tísňovým voláním jako s žádostí o okamžitou pomoc. Slovo okamžitý má však v jižním Pacifiku jiný význam.

Mimo dosah vrtulníků může záchrana přijít pouze od jiného závodníka nebo komerčního plavidla. Nejbližší komerční loď byla více než 400 mil daleko. Alternativou byl trimaran Actual účastnící se Arkea Ultim, který byl 1300 mil daleko, ale plul rychlostí 30 uzlů.

Jsou třeba informace

Zatímco MRCC Chile zahájilo procedury a koordinaci záchrany nákladní lodí, vedení závodu se pokusilo získat další informace, které by mohly být užitečné při záchraně. S MacBrianem se však nebylo možné spojit.

Vedení závodu požádalo poskytovatele trackingu společnost Yellow Brick, aby zvýšila frekvenci aktualizací polohy na půl hodiny, oproti obvyklým 4 hodinám, protože by to mohlo vnést světlo do nastalé situace.

Také bylo nutné kontaktovat partnerku. Delikátní situace, protože v Kanadě byla noc, a to je přesně ten typ hovoru, který nikdy nechcete přijímat. Bohužel partnerka potvrdila, že ani ona o něm v poslední době nemá zprávy.

Na vedení závodu proběhla analýza počasí a pohybu lodi. Ani ta však nepřinesla požadované výsledky. Zdálo se, že loď se pohybuje o chloupek rychleji, než aby byla jen bezvládně unášení větrem.

Mezitím si vedení závodu vyžádalo protokoly připojení pro terminál Starlink a protokoly hovorů a zpráv z Iridium.

Od chvíle, kdy byl aktivován nouzový signál, uplynulo již osm hodin a bylo jasné, že loď nadále pluje. To byla jen částečná útěcha, protože jachta je technicky nepotopitelná a mohla být zatopená unášena se zapnutým sledovačem.

Proč nekomunikuje?

Iridium potvrdilo, že jeho dva telefony byly vypnuté. To nebyla dobrá zpráva. Příliš mnoho otázek zůstalo nezodpovězeno, ale především, proč byl schopen spustit tísňové volání, ale nenavázal kontakt se břehem? Proč se loď pohybovala, i když velmi pomalu?

Špatné myšlenky

Snadno si dokážete představit, co si všichni na vedení závodu mysleli. Nikdo nebyl připraven to říct nahlas, ale bylo jasné, že MacBrien po odeslání tísňového volání mohl spadnout přes palubu, možná je zraněný a potřebuje okamžitou pomoc.

MRCC opakovaně komunikovalo s vedením závodu, požadovalo další informace. Žádné nebyly. Nákladní loď Watatsumi plula téměř přesně k MacBrienově pozici.

Možná, že MacBrien opustil loď... byl ve svém záchranném ostrůvku? Vedení závodu se snažilo zjistit, zda sledovač lodí a EPIRB vysílají stejnou polohu.

První zpráva

Právě v tu chvíli zavolala jeho partnerka, aby sdělila, že právě s MacBrienem mluvila. Volal z jednoho ze satelitních telefonů! Bylo 14:30 UTC, asi 12 hodin poté, co odeslal tísňové volání.

Říkal, že ho probudil hluk šplouchající vody pronikající do podpalubí. Musel bojovat s přívalem vody. Neměl čas zavolat. Potvrdil, že potřebuje zachránit.

Začalo se počítat, jak dlouho bude trvat, než připluje záchrana. Watatsumi bylo stále téměř 300 mil daleko a vyžadovalo by to přibližně 30 hodin při rychlosti lodi 10 uzlů.

Proběhla ještě jedna komunikace s MacBrienem. Řekl, že je v obleku pro přežití a už mu není zima. Že může počkat 24 hodin na záchranu.

Kolem 18:00 UTC MRCC Chile zachytilo další nouzový signál, tentokrát z PLB, osobního EPIRB. Po 18 hodinách bez kontaktu a vzhledem k okolnostem to vedení závodu bralo jako dobrou zprávu; stále tam byl a čekal.

Záchrana

Zdroj Global Solo Challenge

Zdroj Global Solo Challenge

Jeho jachta byla zaplavena vodou po srážce s UFO.
Frekvence aktualizace trackeru na jachtě se postupně zvyšovala. Ze 30 na 15 minut, když byla loď 50 nm daleko, a když byla Watatsumi 10 nm, spustilo vedení závodu sledovač po 5 minutách.

Ve 22:42 UTC obdrželo vedení závodu první e-mail od MRCC Chile a MRCC Punta Arenas, kteří koordinovali operaci. Loď byla vedle jachty v nouzi. Kapitán lodi navázal VHF spojení s MacBrienem.

Ve 23:36 UTC druhý e-mail velmi stručně potvrdil, že MacBrien byl zachráněn a loď Watasumi je znovu na svém kurzu.

MacBrien strávil 46 hodin unášených v napůl ponořené lodi. Strávil celou noc několik centimetrů od mrazivého pustého oceánu na jednom z nejodlehlejších míst na zemi. Jen s nadějí, že k záchraně skutečně dojde.

Co se stalo?

Nyní míří MacBrien do Brisbane, kde přistane 6. března. Stále se vzpamatovává ze svého dobrodružství. Příčinou prý byla srážka s neznámým předmětem a dvě díry v trupu. Nasadil 3 čerpadla a voda stále stoupala. Pomáhal vyléváním kbelíků do kokpitu. Po dvou hodinách se začal vzdávat. Problémem byl výkon čerpadel a také motor, který se nakonec zastavil, nedostatek paliva.

„Sledovat, jak se loď pomalu plní vodou, bylo neskutečné. Chvíli, kdy se vypnula veškerá elektronika, si budu už vždy pamatovat.“ 

1701
Na horu