Search
× Search
Turecké lodě dodávají šťávu kubánským spotřebičům
Daniel Vodička
/ Kategorie: Zajímavosti

Turecké lodě dodávají šťávu kubánským spotřebičům

Kubánská vláda se potýká s chronickým nedostatkem energetických kapacit, který se projevuje sérií blackoutů, jež v poslední době postihují celou ostrovní zemi. Pomoc připlula z Evropy po moři. Zhruba čtvrtinu kubánské spotřeby pokrývají plovoucí elektrárny turecké společnosti Karpowership.

Opakující se výpadky elektřiny poškozují již tak zkoušenou kubánskou ekonomiku, která trpí nedostatkem investic, ale i sílícím odlivem obyvatelstva. Ten loňský byl dokonce nejsilnější v celé kubánské historii, když se o odchod do USA pokusilo 227 tisíc lidí, tedy více než dvě procenta kubánské populace. Havana se tak snaží alespoň korigovat nedostatek energie, a to pomocí tureckých plovoucích generátorů.

Karpowership je dceřinou firmou tureckého energetického obra Karadeniz. Její vztah s vládou v Havaně začal v roce 2018 podpisem čtyřleté smlouvy o pronájmu tří malých plovoucích elektráren se souhrnným výkonem 110 MW. Postupem času tureckých zdrojů u kubánských břehů přibývalo. Začátkem letošního února připlula již osmá loď, která celkový výkon plovoucích elektráren zvedla na 770 MW. To odpovídá zhruba čtvrtině minima nutného k pokrytí kubánské poptávky, stanoveného na 3000 MW.

Jelikož Kuba je stále v sankčním režimu Spojených států, nemá přístup k technologiím, které by jí umožnily budovat nové elektrárny a do značné míry ji sankce limitují i v údržbě elektráren stávajících. Přeplavení elektráren přes oceán je tak nejrychlejším způsobem, jak zajistit dodávky elektřiny.

Foto Karpowership

Foto Karpowership

Plovoucí elektrárna turecké firmy.
Společnost Karpowership provozuje 26 plovoucích generátorů s výkonem od 36 do 470 MW. Souhrnný výkon celé flotily přesahuje 6000 MW. Elektřinu vyrábí z těžkého topného oleje, nafty a zemního plynu. Nejčastěji byly využity v oblastech postižených válečným konfliktem, živelní katastrofou či chudobou. K vidění tak byly u břehů Sierry Leone, Súdánu, Iráku, Pákistánu, Libanonu, Indonésie či Gambie.

Kubánská energetika si z dob studené války do současnosti přenesla závislost na ropě. Většinu svých energetických kapacit vybudovala na dotovaný ruský topný olej. Od pádu komunismu v Evropě se Havana snaží udržovat tepelné elektrárny při životě, ale nedostatek financí ji spíše nutí kapacity potupně odstavovat. Trochu děsivým mementem dřívějších pořádků jsou ruiny jaderné elektrárny Jaragua, jejíž stavba byla s vydatnou sovětskou pomocí zahájena v roce 1983. Nikdy však nebyla dokončena a v roce 1992 se od projektu ustoupilo.

 

 

281
Na horu