Strašení na řecko-tureckém pomezí
Jirka Pacák je se svojí posádkou na zpáteční cestě z ostrova Rhodos do Atén. Při noční plavbě poblíž ostrova Kos byli zaskočeni nenadálou návštěvou.
Situace na řecko-tureckém pomezí již dlouhá léta nevypadá, jako hranice mezi zahrádkami dvou borců z jedné party. Může-li Turek udělat Řekovi něco špatně, tak to udělá, i kdyby ho to samotného mělo bolet. Dva partneři v NATO mají dlouhou společnou hranici. Pro Turka je pozice dělící čáry historickou křivdou, a kdyby to bylo jen trochu možné, rád by ji posunul k západu. Nemožnost takového kroku si však uvědomuje i bláznivý koňský handlíř, který se má již hezkých pár let v Ankaře za sultána. Tak alespoň škodí posíláním uprchlíků na řecké ostrovy.
Právě proto je dnes noční plavba na pomezí tureckých a řeckých vod adrenalinovou záležitostí. V noci ze soboty na neděli „zónou dotyku“ plul Jirka Pacák s posádkou. Kolem půlnoci se se pohybovali nedaleko města Kos, když se k nim bez světel přiblížila loď pobřežní stráže. Připlula na pár metrů a oslepila hlídku v kokpitu silným reflektorem. Následovaly otázky, kolik je osob na palubě, odkud je loď, odkud a kam plují… To vše na pár metrů okénkem hlídkové lodě.
Pacák zřejmě znal správné odpovědi, protože následně světlo zhaslo a pobřežní stráž zmizela ve tmě.
Následovala plavba na Kalimnos, krátký odpočinek u celního mola a pokračování v plavbě na ostrov Patmos. Vítr však vál do úst, a to, jak známo, zdržuje. Proto nakonec padlo rozhodnutí o zkrácení etapy. Patmos by znamenal příjezd za tmy. Alternativním cílem se stal Leros. Stání na mooringu v Lakki bylo za 20 eurokun. V porovnání s Chorvatskem to je za hubičku. Přístav ale nevyniká atraktivitou, proto se po ranním frapé posádka rozhodla pokračovat na mnohem fotogeničtější Patmos, kde by měla zakotvit během dneška.
1998
Související články
Večer bude Pacák bojovat s bórou…
Večer bude Pacák bojovat s bórou…
V sobotu nám začal první běh kurzů v Chorvatsku. Dnes si posádky užijí zatažený den, kdy bude sílit bóra. V noci by mohla být pod Velebitem „s orkanskima udarima“. Bude to dobrá praxe pro další jachtařský život nováčků.
Když se ještě čekalo na vítr
Nefouká. Stojíte 24 hodin na dohled od přístavu. Zažili jste to někdy? Dnes, když vypnou vítr, nastartujete motor a pokračujete v plavbě.
Já bych už vyplul…
Vyplout již v únoru, v březnu? Proč ne. Nejlépe je u moře, když turističtí nájezdníci teprve sbírají síly na atak jižním směrem ve svých domovech. A není na to trochu chladno? A krátký den? Záleží, jak se na to díváte...