Peklo a ráj Thajska (3. díl)
Již třetí díl článku Jiřího Sochora o plavbě v Thajsku. Skvělé proto, abyste věděli, co vás u pobřeží země na jihovýchodě Asie bude čekat.
Z Ko Taen vyplouváme na sever po západní straně Ko Samui, s cílem doplout na jihovýchod ostrova Ko Pha-ngan. Jen o trochu menší ostrov než Ko Samui, 5 NM nad ním. Ještě dole, jihozápadně od Ko Samui míjíme malé ostrůvky Ko Thalu. V pilotu ale Raymond radí, ať se k nim moc nepřibližujeme. Místní nemají rádi, když je někdo očumuje. Živí se zde mj. i sběrem ptačích hnízd, postavených ze slin. Ostrůvky jsou ale nesmírně fotogenické. Z vody vyrůstají jako prsty skály, na kterých jsou zavěšené domky domorodců.
13 NM dál na západ jsou ještě ostrovy mořského národního parku Mu Ko Ang Thong. Rozhodneme se je ale vynechat. Podle pilota tam nejsou zrovna dokonalá kotviště (bojky obsadí ve dne rychlé výletní lodě). Platíte za kotvení a s příplatkem 1000 thb pokud chcete na lodi i spát. Za méně se dá spát na břehu v bungalovech, ale údajně jsou návštěvníci zužováni místními hlodavci …
Na východní straně Ko Pha-nganu je několik opravdu hezkých kotvišť. Od jihu vše začíná velkou „Měsíční zátokou“ Ao Hat Rin. Je zde ale doporučeno raději nekotvit. Za úplňku tu zhulení turisté provádí jakési rituály. Podle Raymonda se ale neomezují pouze na úplněk … Hned nad ní je dvojzátoka AoHatYan a AoHatThian. Obě zátoky s písčitými plážemi odděluje skalnatý výběžek. Na něj se dá vystoupat po dřevěných chodnících a nahoře je opravdu pěkná restaurace s posezením na skalách. Na obou plážích jsou jinak také restaurace a bungalovy. Romantika z tohoto místa doslova stříká… Lépe je kotvit v horní zátoce, je zde však místo jen na jednu loď. Dolní zátoka je větší, ale místní zde kotví větší rybářskou loď a asi schválně na hodně dlouhém laně, aby se tam jiná loď už nevešla. To jsme ale netušili a v noci to byl docela problém. Večer tu natahují i sítě. Musíte být prostě ve střehu.
2,5 míle severněji je Waterfall Bay. Na pláži obligátní hospůdka a bungalovy. Ústí zde do moře říčka a určitě se vyplatí jít, někdy i šplhat po kamenech proti proudu, kde jsou malé vodopády. Narazit zde můžete i na varana, ale my jsme žádného nepotkali. V říčce se konečně ochladíte. Za hospodou je půjčovna skútrů - 400 thb.
Ostrov se dá za den v pohodě objet i se zastávkami na jídlo nebo nákupy. Moc tras zde ale nevymyslíte. Thajci jsou na skútrech opravdu mistři. I když mám také skútr a dojíždím na něm do práce, na ně prostě nemám. Takže kromě toho, že se zde jezdí vlevo, si ještě musíte dávat pozor na ně, protože jsou všude dřív a s dopravními předpisy, pokud tady nějaké platí, si moc hlavu nelámou. Kopce zde dosahují výšky až 500 m a je zde alespoň trochu chladněji. V zátoce je jedna pevná bójka (žlutá) a potkali jsme tu taky první plachetnici. Posádka se koupala pouze v tričkách a kalhotách do vody a my jsme teprve tady zjistili, že to co nás štípe, jsou malé 5 mm velké medúzky. U břehu korálové útesy, musí se tedy s kotvou dál na 8 m. Pokud fouká, jsou zde i nepříjemné vlny. My jsme si zde koupili trička do vody…
1,5 míle dále na sever je dvoj zátoka Thong Nai Pan a Thong Na Pan Noi. V té první jižnější je písčité dno a dá se tu v pohodě kotvit na 2,5 – 6 m. Na pláži opět hospůdky, ve vesnici minimarkety. No a tím vlastně Ko Pha-ngan končí.
Koh Tao je menší ostrov asi 20 NM severozápadně od Ko Phan-ganu. Jak místní tvrdí, centrum potápění v jihovýchodní Asii. Asi jo, protože pod vodou to opravdu žije a všechno se tu točí kolem potápění. Na rozdíl od předešlých ostrovů je zde skalnaté dno a voda je krásně průhledná. Během dne jsou v zátokách lodě s potápěči, ale odpoledne odplouvají zpět do města a vy máte zátoku jen pro sebe. Tady připomínám, že za půjčení brýlí a ploutví chtěl Raymond docela ranec a proto jsme si vezli vše sebou. A opravdu to stojí za to. Na první potopení jsem odhalil černého pasažéra – snad metrového štítovce, ale voda může zkreslovat...
V prvních dvou zátokách na jihu se nedá kotvit. Jsou zde útesy a mělčiny. Pokud jste viděli ten dokument o záhadných vraždách turistů v Thajsku - tak to bylo právě tady. Směřujte tedy do další zátoky Ao Luek severovýchodně hned vedle. Hluboká zátoka s velkým množství bójí, které ale ve dne nejsou volné. Romantická restaurace, písečná pláž. Míli severně je další zátoka s pláží Ao Tanot a dále asi po 1,5 míli je velká zátoka Hin Wong. Na jižní straně je ohraničené místo pro potápění – jsou zde korálové útesy a spousta rybiček. Přijíždějí sem výletní lodě a tak je lepší zakotvit spíš ve střední části. Na břehu plážové bary a restaurace. Začíná zde silnice, po které se dá dojít do města na druhé straně ostrova. Je to pěkná procházka, ale trasu 4,5 km jsme v tom vedru zvládli jen s vypětím všech sil. Taxi zpět stálo 500 thb …
Dno je v zátoce tvrdé a je proto lepší ukořistit nějakou bójku. Na severní straně je zátoka Ao Muang či Mango Bay. Bojky zde jsou blízko břehu, ale na tu nejvzdálenější to jde. Zátoka je jinak prázdná, jenom na skále je restaurace s velkou terasou a dostanete se k ní po strmých schodech z pláže. Scéna jak z Jamese Bonda, umocněná tím že hotel – nebo restaurace vypadal zcela opuštěně. Nahoře nás přivítal personál ve stejnokroji a – v nabídce hranolky, burgry apod. I thajské jídlo bylo na místní poměry fakt hrozné. Prohlédnout, ale zde opravdu nejezte. Dále už na severozápadní straně jsou kousek od pobřeží ostrůvky Ko Hang Tao a Ko Nang Juan. Mezi nimi jsou korálové útesy, kde se to jen hemží podvodním životem. Vezměte si tu nejsevernější bójku (jinak vás vyženou trip boat) a na dinghy jeďte k útesům mezi ostrůvky, kde se dá potápět. Je to úžasné. Na jihozápadě jsou v dlouhém zálivu městečka s plážemi, obchůdky, bary a hotely. Všechny bojky zde ale někomu patří a i když jsou červené – čili veřejné, ihned vás z nich vyžene nějaký přijíždějící člun s potápěči. Tenhle byznys se tady asi opravdu hodně točí.
Půjčte si motorku i na Ko Samui. Ostrov je taky poměrně hornatý a vnitrozemí je zajímavé. Jenom některé cesty v horách jsou občas spíše pro terénní čtyřkolku. Ale v 500 m.n.m se dá už skoro normálně vegetovat.
Na loď si nezapomeňte přibalit kvalitní repelenty – ty se dají koupit už u nás. My jsme se ještě nechali naočkovat proti žloutence, břišnímu tyfu a vzteklině. Opice jsme tu sice nepotkali, ale netopýři mohou vzteklinu přenášet také. Led byl vyráběn z pitné vody, alespoň nás o tom všude ujišťovali. Co se nedá oloupat, je třeba umýt nebo uvařit. Na trzích koupíte i červy a jinou havěť, ale do toho jsme nešli. Loď jsme vraceli ráno a letěli jsme až v 10 večer. Na radu Raymonda jsme si sehnali bungalov s lednicí a bazénem za 600 bht a s příplatkem 20 bht za větrák . Voda v bazénu byla teplejší než vířivka v městském koupališti u nás doma, ale na ulici bychom to asi jinak nedali.
Jestli jste někdy viděli ve filmu pro pamětníky, jak někdo dobíhá letadlo, které už pomalu startuje, tak tady se vám to může stát taky. Při odbavení nám dali letenky na let do Bangkoku o hodinu dříve a všimli jsme si toho až na poslední chvíli. Ale klaplo to.
V létě není v Thajském zálivu na Ko Samui sezóna a nyní chápu proč. Není to kvůli dešti, protože opravdu většinu bouří rozehnaly hory na pobřeží. Je to pro nesnesitelné vedro a vlhko. Odměnou vám budou prázdné restaurace, pláže a zátoky jen pro vás. V restauraci nikomu není zatěžko vstát a udělat vám úžasné jídlo, i když jste jediní klienti v dohledu, neřkuli na ostrově. Monzun nefoukal stále. Zažili jsme i bezvětří a to je opravdu už nesnesitelně. Jinak foukalo od 10 do 15 knt, výjimečně do 25.
Tak co myslíte, peklo nebo ráj ?
119
Související články
Jiný Jadran
Jiný Jadran
Teploty 22 – 23°C, moře stále koupací, lodí jen jako šafránu a jejich ceny přívětivé. Slunečný týden, dva, tři. Připlutí do přístavu není třeba plánovat. A jiní turisté? Zaslechl jsem, že jednoho opozdilce zahlédli ve Vodici… Ideální čas na plavbu po v létě vyblázněném Jadranu.
Peklo a ráj Thajska (2. díl)
Pokračujeme na zajímavé plavbě Jiřího Sochora v thajských vodách. Jeho charter se rozhodně lišil od běžných plaveb, na které jsme v Evropě zvyklí. Navíc bylo vedro. Pekelné vedro…
Peklo a ráj Thajska (1. díl)
Byl jsem rozhodnutý, že o tom nikde nebudu mluvit. Že si vše nechám pro sebe a budu doufat, že Thajsko už nám nikdo neukradne, jako kdysi Chorvatsko, kde ještě pamatuju ACI mariny zdarma. Nyní už i Řecko, kde se počet lodí za posledních pět let možná někde i zdesetinásobil. Ale píšu. Raději budu vzpomínat na ráj, než znovu zažívat peklo.