Originální jméno jachty
Blížíte se do port of entry v nějakém banánovém ráji v Jižní Americe. Úřady chtějí nahlásit vysílačkou jméno lodi. Začíná příběh bez konce. Název této jachty nejde vysílačkou nahlásit. Úřad si myslí, že si z něj děláte p…l.
Přemýšlíte, jak pojmenovat novou hračku. Fantazii se meze nekladou, je to jen na vás. Vy jste si ji koupili, vy ji můžete pojmenovat, jak chcete.
Jsou jména běžná (často ženská), vojenská (ukazující sílu), jména mořských zvířat, antických bohů, královen moří a další. Jsou i jména složená. Někdy jsou to počáteční písmena jmen dětí, jindy milenek. I takové jméno může být velmi dlouhé a nesnadno hláskovatelné.
A pak jsou jména originální, ukazující na stereotypy nesvázané myšlení. Nějaký čas jsem plul na jachtě, která se jmenovala Yebenbonpecoe. Nebo tak nějak. Nevím, co to znamenalo a nevím už, jak se to píše. Jen si pamatuji, že bylo dost náročné to někomu nahlásit, nebo to napsat do formuláře. Uvažoval jsem, že si na to udělám razítko…
Teď ale vidím, že Yebenbůhvíco byla jen slabý odvar proti jachtě Solaris, která má na zádi SIJMADICANDHAPAJIEE.
Takové jméno mohlo vzniknout složením ze jmen dětí. Znamenalo by to však nadprůměrnou plodnost. Vzniklo-li ze jmen milenek (milenců), jde o promiskuitního jedince. Antický bůh to nebude, mořský tvor nemůže mít takové jméno a mořská královna by to mohla být jen nějakém velmi exotickém nářečí.
Vrtalo mi hlavou, jak takové jméno vznikne. Před třiceti lety by byly mé možnosti omezené. Mohl jsem se zeptat přátel, mohl jsem zavolat na informace...
Dnes ale máme Google. Ten ví skoro všechno. I když se pravdou netrápí.
Stačilo správně napsat jméno jachty (manželka mě to musela třikrát diktovat, píšu jen dvěma prsty a musím koukat na klávesnici) a výsledek byl na světě. Jde o jméno písně Paola Conteho. No, je to zvláštní jméno, ale dobrá. S tím se dá smířit.
Horší je to s důsledky originality majitele jachty. Hláskujete jméno lodě v maríně. Zdá se, že den stání strávíte vyplněním formuláře. Při plavbě přes hranice to už vypadá, že zešedivíte. Co teprve, když se ocitnete v nouzi? Představte si chvíli, kdy venku zuří bouře, vaše jachta nabírá vodu a vy voláte MAYDAY.
MAYDAY, MAYDAY, MAYDAY
This is SIJMADICANDHAPAJIEE,… (je třeba zopakovat třikrát)
…
Dovedete si to představit? Buď to nebudete schopni vyslovit, nebo to zazpíváte s Paolo Contem a výsledkem bude, že si budou všichni kolem myslet, že si z nich děláte srandu. A budou pokračovat v plavbě. Budete si stále myslet, že šlo o výborný nápad?
Originalita při vymýšlení názvu lodě je skvělá. Je ale třeba myslet i na důsledky v praxi.
Za námět a fotku děkujeme Tomáši Stejskalovi z TPS Centrum.
5537
Související články
Kapitánova oběť ze staré školy
Kapitánova oběť ze staré školy
Dva členy své posádky stihl zkušený kapitán nahnat do záchranného ostrůvku těsně před tím, než se nad ním a jeho Grand Soleil 54 zavřela voda. Tento příběh z Jižního oceánu svědčí o tom, že na mořích i dnes plují lidé rytířských charakterů, vedení odvěkou námořnickou etikou.
Jak náročný a nebezpečný je poslední krok k záchraně
V bouři na Atlantiku přijdete o kormidlo. Fouká 10 Beauforta, spouštíte Mayday. Na scénu připlouvá zachránce, stačí vylézt na palubu. Zdá se, že jste zachráněni. K faktické záchraně je ale ještě daleko…
Kdy volat MAYDAY?
Vaše situace je vážná. Je čas volat MAYDAY? Vy si to nemyslíte, posádka ano. Jste nejistý. Máte volat? Nemáte volat? Kdo má pravdu?