Jak se nepluje podél kubánského pobřeží (2. díl)
V pátek jsme skončili plavbu podél kubánského pobřeží u Punta Frances na jihozápadě Isla de la Juventud. Před námi bylo nedorozumění v maríně Siguanea, vyjednávání s úřady a shánění peněz na pokutu.
Karibské moře je jižně od Kuby hluboké, místy i 4000 metrů. Až k řadě korálových útesů, k řadě cays jižně od ostrova. Severně od cays již je moře mělké. Někde 8 – 9 metrů, jinde jen 4.
Jediným velkým ostrovem mezi cays je Isla de la Juventud. My jsme byli absencí splavné cesty a vojskem donuceni ho obeplout ze západu. Mířili jsme do maríny Siguanea, která byla a snad i je i dnes vstupním přístavem. Od Punta Frances plujete na mělké vodě, jen kolem 10 metrů a blíže k pobřeží hloubka klesá. Půl kilometru od břehu je dvojice bójí značících vybagrovaný kanál do maríny. Hloubka u bójí jen kolem 2 metrů. Pro nás to bylo tak akorát. Potřebné minimum.
Už si vše v maríně nepamatuji. Byl to vykouslý rybník v pobřeží, za dolary měli ve stánku studenou Coca Colu a byl tam úřad. Zřejmě místo za trest. Na vnitru muselo být pro každého posledním varováním: „Ještě jednou a půjdeš do Siguaney!“ Kolem mangrove, močály, krokodýli, komáři. A dolarový hotel El Colony kilometr daleko. Pro úřednictvo, a to i to uniformované, hotel s cenami mimo možnosti. Nejbližší civilizací byla díra zvaná Santa Fe 40 km (cesta po silnicích bez názvu), nebo o 10 km dále (cesta po silnici, která má jméno) Nueva Gerona, hlavní město ostrova.
My jsme ale zprvu měli jiné starosti. Úřad vstoupil na palubu. Proběhly povinné kontroly, drogový kokr, mnoho lejster a nakonec nám byla vyměřena pokuta.
„Cože? 500 dolarů pokuta? Za co?“
Podle vysvětlení, které probíhalo ve zmatení jazyků (my neuměli španělsky, oni neuměli jinak) jsme usoudili, že jde o pokutu za náš pokus o vylodění v zátoce Carapachibay.
Vinu jsme byli ochotni přiznat, ani nám nic jiného nezbývalo, její výše se nám ale zdála přehnaná. Vzhledem k tomu, že jsme pokus o invazi nakonec vzdali…
Pokoušeli jsme se o vyjednání snížení, nebo zrušení pokuty. Vzhledem k jazykovým odlišnostem to nebylo snadné. Velkou roli hrály ruce, klacík a prach, do kterého jsme střídavě kreslili.
Navečer nám bylo umožněno opustit marínu, abychom si zašli do hotelu na večeři. Pokuta stále platila a loď zůstávala zadržena. Jednání pokračovalo i druhý den. Zdálo se, že kubánská jednací strana klade velký důraz na to, že nejde o pokutu v dolarech, ale v pesos. To nám ale nepřišlo důležité, konvertibilní peso a dolar přeci jedno jsou.
Další hodina jednání a konečně výsledek. Ano, pokuta je v pesos, ale nikoli v konvertibilních, které museli používat cizinci, ale v domácích kubánských, tedy v bezcenných pesos. Pokuta 500 pesos neznamenala 500 dolarů, což byl na konci devadesátých let minulého století stále balík, ale jen o něco více než 500 Kč. To už bylo akceptovatelné.
Jsme nadšení, problém se podařilo vyřešit. Objevuje se ale jiný.
OK, zaplatíme tedy pokutu, která je v pesos, v dolarech. Tady je 20 USD a jedem.
Tak to ale nejde. „Pokud budete platit v dolarech, bude pokuta 500 konvertibilních pesos.“ A jsme tam, kde jsme byli. Musíme platit v domácích pesos, které nemáme a není kde je rozměnit, protože zde si na to nikdo netroufá.
Kreslíme si do prachu klacíkem.
Kde vyměnit pesos?
Nueva Gerona, banka.
Jak se tam dostat?
Autobus.
Kdy jede?
Ráno a večer.
Ráno už bylo. Večer je na nic, banky jsou zavřené. Propadáme malomyslnosti.
Taxi!!!
Ano, u hotelu je taxi. Tím to půjde. Vybíráme dvojici, která vyrazí do 50 km vzdálené Gerony vyměnit 20 dolarů za domácí pesos. Jinak jsou nám domácí pesos k ničemu. Na Kubě vládne po rozpadu východního bloku v podstatě hladomor. Potraviny na příděl, za pesos si můžeme koupit tak motyčku. Nebo slamák…
Ostatní podléháme na palubě nakažlivému lenošení místního úřadu, který v ostrém slunci odpočívá v lenošce ve stínu. Čekáme na návrat taxíku, čekáme na pesos, čekáme, až budeme moci vyřídit formality a znovu vyplout. Před polednem jsou zpět vyslanci s domácí měnou. Platíme pokutu, vyřizujeme formality, které nám umožní vyrazit, vykupujeme u okénka všechny Coca Coly po dolaru za kus a vyplouváme.
Máme co dělat, abychom byli do tmy v Geroně. Musíme spěchat. Plachty i motor a závodíme s časem. Držíme se dále od pobřeží, protože naše globálka Kuby, není na pobřežní plavbu vhodná. Navigujeme podle hloubkoměru, sledujeme barvu vody a věříme. Že to vyjde.
A vychází, jen je třeba si zvyknout na to, že plujete zálivem Golfo de Batabano plnou rychlostí na hloubce mezi 5 a 6 metry. Před Geronou se spolehneme na bóje a pozdě odpoledne, ale stále před soumrakem, vplouváme do ústí řeky Las Casas a zanedlouho do přístavu v Geroně. Vyvazujeme se u mola v trajektovém přístavu. Vše je zarezlé, zašlé, už dlouho používané.
Úřad přichází se soumrakem. Tradiční výslechy, plno lejster, protidrogový vořech. Než je vše vyřízeno, je tma. Za plotem v městečku jen pár světel, u našeho Domina na stráži voják.
Musíme udělat poradu. Obeplouvání ostrova a zdržení v Siguaney znamenalo zpoždění proti původnímu plánu. Před sebou máme plavbu na Cayo Largo, dlouhé chvíle na úřady a plavbu zpět na Kajmany. Už je jasné, že na Geronu bude jen minimum času. Zítra budeme muset odplout.
Gerona je malé městečko, nebo spíš větší vesnice s ulicemi z pravoúhlého období. Liché v severojižním směru, sudé východozápadním. Hlavní se vymyká, nese jméno José Martího. Přízemní zašlé barevné domy s podloubími, ve kterých děcka trénují baseball. Bar, v baru rum, kafe nabírané sběračkou z velkého hrnce do hrníčků s uraženými oušky a doutníky. Na hlavní pak dolarový stánek, který přidal k rumu kolu.
V obchodech za pesos nic. Vlastně, rýže a fazole. Zásoby na plavbu je třeba koupit v dolarovém stánku.
Gerona měla šmrnc, byl by však na ní třeba čas. A ten jsme neměli.
Ráno vstáváme ztěžka a po vyřízení formalit odpoledne vyplouváme. Potřebujeme za světla proplout na severovýchod úžinou mezi Cayos de la Manteca. Je to vybójkovaný kanál v řadě cays, za kterým budeme moci zamířit k jihovýchodu do průlivu Canal del Rosario.
Celou noc plujeme na hloubce 6 metrů. Není to moc, ale hloubka je stabilní. Letíme nocí na plachty. Ještě za tmy jsme severně od Canal del Rosario. Kotvíme a čekáme na východ slunce.
Za světla proplouváme úžinou a na hluboké vodě plujeme na východ ke Cayo Largo. Cestu do maríny už známe. Stejně jako proceduru, která nás čeká.
Přihlášení, papíry, pes vycvičený kynology v Havaně. Pryč je dobrá hodina, stejně jako část rumu, který jsme koupili v Geroně. Na druhý den ohlašujeme proceduru opuštění Kuby, tedy další úřední kolečko.
V devět ráno je na molu připravená úřední suita, posílená o nám známého celníka. Podle fronty na molu čekáme, že dříve než v 11 nevyplujeme. Toto bude dlouhé…
Pasovou kontrolou vše začne, pár papírů se vyplní, ale už se do salonu dere náš nedočkavý celník. Tlačí pasové kontrolory do hlavní lukny, nechává si nalít rum, z tašky vytahuje formulář z naší vstupní kontroly. Proškrtává kolonky a dostává se k časopisům Playboy. Na poličce za svými zády je nevidí.
„Kde jsou časopisy Playboy?“
„Schovali jsme je do skříňky, aby nemohly narušit morálku vašich úředníků.“
„To jste udělali dobře,“ oddychne si a vytahuje časopisy ze skříňky.
Počítá. Je jich devět. Kontroluje formulář, kam před pár dny zanesl pět. Nechápavě počítá znovu. Zase napočítá devět.
Obrací se na nás: „Co s tím mám dělat? Máte jich devět, před týdnem jich bylo jen pět. Z toho by mohl být problém. Úřední problém, když zanesu devět do formuláře. Vyšetřování…“
Pohotový René mu navrhuje řešení: „Co kdybyste si časopisy navíc vzal vy a nechal je zničit? Aby to vycházelo.“
Byla to správná odpověď, bylo to vidět v celní tváři. Na stůl položí koženou brašnu, sahá po časopisech navíc a z nadšení zapomíná na svoji roli ochránce ostrovní morálky: „Které si mohu vzít?“
René je velkorysý: „Vezměte si které chcete.“
Byla to možná příliš velkorysá nabídka, zdržela celní kontrolu o dalších patnáct minut. Bylo třeba listovat, vybírat.
Nakonec vklouzly čtyři časopisy do kožené brašny a celník odchází. Nahoře čeká ještě pár méně důležitých uniforem, ale celník je si vědom, že je třeba projevit vděčnost. Odhání uniformy, prohlídka je skončena. Vše je v pořádku a připraveno na odplutí.
Před námi tehdy byla jen ničím nezajímavá plavba na Kajmany.
1011
Související články
Jak se nepluje podél kubánského pobřeží (v devětadevadesátém)
Jak se nepluje podél kubánského pobřeží (v devětadevadesátém)
V dubnu 99. roku jsem s posádkou vyplul z Kajmanských ostrovů na Kubu na Cayo Largo. Odtud pak na západ až na Isla de la Juventud do Siguaney, Nueva Gerony a zpět. Plavba to byla zajímavá, plná nových zkušeností, dobrodružství a zmatků. Kuba tehdy bojovala s hladem po rozpadu východního bloku.
Turecké lodě dodávají šťávu kubánským spotřebičům
Kubánská vláda se potýká s chronickým nedostatkem energetických kapacit, který se projevuje sérií blackoutů, jež v poslední době postihují celou ostrovní zemi. Pomoc připlula z Evropy po moři. Zhruba čtvrtinu kubánské spotřeby pokrývají plovoucí elektrárny turecké společnosti Karpowership.
Špatná zpráva pro Floridu
Hurikán Ian přešel přes západ Kuby, blíží se pobřeží Floridy a znovu sílí. Tlak vzduchu v oku hurikánu klesl na 952 hPa a předpovědní modely varují před větrem o rychlosti až 130 uzlů. Bouři doprovází vzestup hladiny moře o 3 – 4 metry.