A něco pro milovníky charteru…
Jak vypadal charter jachet v roce 1995? Tedy v době, kdy slovo charter teprve získávalo svůj význam a v Československu se objevili první odvážlivci, kteří se rozhodli zprostředkovat námořní jachting široké (tehdy nepříliš) veřejnosti.
V pátek mi přinesl Dan Přívara, kterého mnozí znají z našich kurzů, letáček cestovní kanceláře Jacht Milana Parchomenka z roku 1995. Cestovka nabízela charter jachet v Řecku, Turecku a na Elbě. Většinou se jednalo o jachty postavené v dobách, kdy výrobní prostředky patřily všem, v českých garážích, na dvorcích, ve stanech a kdekoli jinde to bylo možné. Svým vzhledem a vybavením se mírně lišily od toho, co známe z charteru dnes.
V nabídce byla i motorová jachta Selena, dlouhá 18,5 metru, která byla postavená ještě za poslední světové války. Věk byl na ní znát. To byla její nevýhoda. Výhodou byla na druhé straně seriózní vana v koupelně. Kdo z vás to na jachtě zažil?
Ze sériově vybavených jachet byla k dispozici 9,5 metru dlouhá loď Hunter 31. Byla určená pro 7 osob. Ve výbavě byl hloubkoměr, rychloměr, kompas, Loran, VHF a dokonce GPS. A autorádio. Vařilo se na lihu, k dispozici byla malá lednička, WC a dokonce teplá a studená voda.
Šárka Jirky Zindulky
Dále byla v nabídce, dle vloženého textu, také pěkně vybavená jachta Caranan 24 Šárka. Mnozí o ní již slyšeli. Pro ty, kteří o Šárce nic nevědí, jednalo se o domácí stavbu z překližky a českých borovic. Byla dlouhá 8 metrů, široká 2,5 metru a uvnitř vysoká tak… Tak někam pod ňadra středně vzrostlé české ženy. V letáku se ještě mluvilo o vestavěném motoru Faryman 12 hp, ale podle mého už v té době byl větší spoleh na přívěsný motor visící na zadním koši.
Uvnitř Šárky byl prostor na přídi, který mohli nazvat kajutou jen ti, kteří nikdy předtím, ani potom žádnou kajutu neviděli. Do tohoto prostoru v náklonu a za deště teklo. Určený byl pro dva spáče. Jedno místo na spaní bylo v kuchyni proti sporáku. Dva šuplíky na zádi pod kokpitem. Na každém boku jeden. Tyto prostory byly použitelné jen pro mladé, mrštné a samozřejmě štíhlé postavy. Bez klaustrofobie. Záchod na této také dobře vybavené jachtě (dle letáku) byl chemický a žbluňkal pod lůžkem v přední „kajutě“.
Vařič lihový, kanystry na 80 l vody, dvě věčně vybité 45 W baterie, nefunkční VHF, nefunkční solární panely, funkční autorádio s dvojicí 75 W vodotěsných reproduktorů závislé na nefunkčních akumulátorech, 4 fendry, dvě kotvy, nefunkční trojkombinace rychloměr, hloubkoměr, anemometr. Lana různých délek, stáří a průměrů, spinakerboom a sada plachet.
Počet plachet se měnil s každou zastávkou na vrakovišti v řeckém Lavrionu. V době tisku reklamní brožury byly na lodi k dispozici
Hlavní plachta 11 m2 se dvěma refy
Bouřková hlavní plachta 3 m2
Genoa 22 m2
Kosatka 1 14 m2
Kosatka 2 10 m2
Kosatka 3 6 m2
Kosatka 4 4 m2
Spinaker
Blister
A samozřejmě sada na šití plachet. Bez té nebylo jisté, že se jachta dokáže vrátit zpět.
Další zajímavosti včetně cen najdete v přílohách. Vzhledem k tomu, na čem se plulo a o jakou dobu šlo, nebyly ceny nízké. Stížnosti na nefunkčnost čehokoli se házely rovnou do koše.
1067
Související články
Peklo a ráj Thajska (3. díl)
Peklo a ráj Thajska (3. díl)
Již třetí díl článku Jiřího Sochora o plavbě v Thajsku. Skvělé proto, abyste věděli, co vás u pobřeží země na jihovýchodě Asie bude čekat.
Peklo a ráj Thajska (2. díl)
Pokračujeme na zajímavé plavbě Jiřího Sochora v thajských vodách. Jeho charter se rozhodně lišil od běžných plaveb, na které jsme v Evropě zvyklí. Navíc bylo vedro. Pekelné vedro…
Peklo a ráj Thajska (1. díl)
Byl jsem rozhodnutý, že o tom nikde nebudu mluvit. Že si vše nechám pro sebe a budu doufat, že Thajsko už nám nikdo neukradne, jako kdysi Chorvatsko, kde ještě pamatuju ACI mariny zdarma. Nyní už i Řecko, kde se počet lodí za posledních pět let možná někde i zdesetinásobil. Ale píšu. Raději budu vzpomínat na ráj, než znovu zažívat peklo.