V únoru 1929 na Pagu začalo sněžit. Sněžilo a sněžit už nepřestalo. Ostrov známý sluncem zasypaly hromady sněhu. Noční sněžení způsobila kalamitu, zasypala domy po okna. A pak přišla ledová bóra... Byla to rekordní zima, od té doby nepřekonaná. Mráz se sněhem spálil olivovníky, ovce chřadly v hospodářských přízemích domů. Na domorodce dolehl hlad. Sníh začal padat 10. února v deset večer. Ráno leželo na zemi 6 – 10 centimetrů, nic neobvyklého. Blížila se další noc a nad ostrovním hřbetem znovu ležela těžká sněhuplná mračna. Večer se opět dalo do sněžení a 12. ráno sněhová pokrývka přesahovala čtvrt metru. To ještě nebyl konec. Přišel další večer a s ním sněžení, jaké na Pagu nezažili. Z oblohy padala mračna sněhu. Bílá tma. Dnes by v takových podmínkách vyhlásila horská služba zákaz vycházení i v Praze na Petříně. Ráno leželo na zemi 70 centimetrů sněhu, v závějích metr a půl. Ostrované hleděli na nevídané a místní kronikář plnil...