Stojím v Zadaru u bazénu Kolovare. Ošklivé sobotní ráno. Obloha je šedá, prší, fouká. Moře nevlídné. Pod deštníkem zapisovatelka, kolem mladí ramenatí plavci a já mám pocit, že jsem přišel na schůzi špatného klubu. Chystám se plavat na Ugljan do Preka. Rok zpátky mě napadlo, že bych to mohl zkusit. Rozhodl jsem se pro plavecký maraton Zadar – Preko. Je to 4,6 km. Pro plavce denní tréninková porce, pro mě výzva. Stojím tam a připadám si nedobře. Borci všude kolem a na moři vlny. Na klidné vodě na ostrov doplavu, nevím ale, jak ve vlnách. Chybí zkušenosti. Trochu se klepou kolena. Pak si ale vzpomenu na slova kamaráda: „Hlavně si to užij.“ Maximálně nedoplavu. Nebudu první a zřejmě ani poslední. Při zápisu se dozvídám, že start je kvůli špatnému počasí o hodinu odložen. V kavárně si objednám čaj pro zahřátí a k jídlu si dám makovec. Podle rad zkušenějších bych neměl 3 hodiny před startem jíst. Jenomže jsem nestihl snídani. Všechny obchody...