Kotviště u Stromboli je známé. Známé tím, že stojí za starou belu. Špatně drží kotva a není chráněné před vlnami. Ukázalo se to i během naší jarní plavby.  Vzhledem k tomu, že bóje ještě nebyly nainstalované, kotvilo tu s námi dalších možná 40 lodí. Před setměním se posádka naší lodi vydala na tradiční výstup ke kráteru. Pozorovat noční sopečné krásy. Já jako tradičně zůstal na lodi. Tím že naše kotva bude držet, jsem si byl celkem jistý. Test na 2500 otáček, kotva držela spolehlivě. Navíc jsme tam vysypali skoro všechen řetěz, téměř 70 metrů. Říkal jsem si, že bude čas na odpočinek.   V klidu to ale nezůstalo – loď před námi, na které nikdo nebyl, se utrhla z kotvy a zamířila přímo na nás. Trochu otráveně jsem zrušil zevlovačku a došel si pro fendr. Čekal jsem s ním na přídi. Jachta do nás lehce šťouchla a svezla se na náš levobok. Nacpal jsem rychle další fendry mezi trupy. Chodila jedna přeháňka za druhou a pokaždé zesílil vítr na 20kn. Bylo...