Papírové mapy jsou odsouzeny k zániku. Přetrvá pár sběratelských kousků. Některé budou zabírat místo v zásuvkách staromilců, jiné skončí v rámech na stěnách snílků pamatujících zašlou minulost. Zbytek bude rozšmelcovaný. Vznikne z nich surovina na výrobu papírových utěrek. Konec, finito, doba papírových map je minulostí. Svět už není tak velký, aby na něm papírové mapy zabíraly místo. Narodil jsem se v době, kdy náš svět byl limitován dráty na hraně východního bloku. Za nimi byl svět jiný. Moc jsme nevěděli jaký. Náš byl šedivý. Variace na černobílou škálu. Za dráty barva. Modernější televize. V zimě i jahody... Tak nějak. Mapy v té době? Mapa umožňovala snění. Jakákoli mapa. Nejen námořní. Mapa byla osnova, na jejímž základě bylo možné utkat exotický příběh. Řecko, Korzika, Španělsko, Norsko… Nebo Asie, Afrika, Amerika… Vše, co bylo za hranou šedivé, byla exotika. Větší, či menší. Chtěli jsme cestovat… Mapa...