Mykonos, Hvar, Dubrovnik, Hydra, Saint Tropez, či Capri. Místa, kde se budete tlačit s davy ostatních světoobčanů, kteří to také musí vidět. Budete se tlačit, budete platit, strkat do sebe, potit se, omdlévat, stres před přistáním, stres v přístavu, stres při odplují. Proč všichni musíme být zrovna tady, a ne nikde jinde?
Ve Hvaru jsem párkrát byl, naposled před lety na začátku dubna, když kvetly pomeranče. V Hydře v době, kdy jachting byl záležitostí gentlemanů. A dobrodruhů s pár markami v kapse. Dubrovnik mě už dlouhá léta neláká. A Mykonos? Raději se vyhnu.
Nejsem milovník davů a přednost dávám subtilnější kráse, než je ta prvoplánová, celosvětově známá z billboardů a reklam ve společenských časopisech. Proto nechápu potřebu navštěvovat všechna ta místa, kde už všichni byli/jsou.
Co na takovém místě najdu? Davy borců se stejnými úmysly? Fotografy se selfie tyčkami, kteří musí poslat svoji podobu do nekonečné pavučiny sociálních sítí?...