Moje první plavba na plachetnici vedla z Turecka do Řecka. Byla polovina devadesátých let. A mělo to trochu kriminální podtext. Alespoň první část plavby, kterou bylo třeba uskutečnit pod rouškou tmy. Někdy v polovině devadesátých let konce minulého tisíciletí jsem se rozhodl využít příležitosti a poprvé vyplout na plachetnici. Na jaře jsem viděl inzerát, který nabízel přeplavby z Turecka. Vytočil jsem telefonní číslo (tenkrát se ještě čísla vytáčela). Zvedl to nějaký Zindulka. Řekl mi, že přeplavba na podzim bude. A že se mnou počítá. Na otázky kdy, odkud, kolik a kam mi odpověděl, že mi dá včas vědět. Měl jsem radost, že se se mnou počítá a chodil jsem dál do práce. Bylo třeba šetřit. Na plavbu, která mě čekala. Skončilo jaro, červenec, srpen. V polovině září na mě zaútočila nejistota. Další cesta k vytáčecímu telefonu. Na druhém konci drátu Zindulka… Ano, počítá se mnou. Jasně, dá mi vědět, až to bude aktuální. Ne, bližší informace...