Včerejší kurz přístavních manévrů v Zadaru byl svižný. Neúprosní chorvatští meteorologové varovali před jugem 35 – 60 uzlů a frontou. Windy se přebarvilo do fialové. Ráno nebylo jasné, co za takové činy dokážeme.
Povedlo se toho překvapivě hodně. I když ne vše. Něco nešlo. Nebo by to bylo příliš riskantní. Například stabilizace na návětrném laně v bočním větru. Říci, že to nešlo, by byla lež. Jen riziko poškození jachty bylo příliš vysoké. Ve třicetiuzlovém bočním větru loď couvala jistě v patnáctistupňovém náklonu, bylo třeba vynaložit všechny síly a sešlápnout plyn až na dno kokpitu, aby bylo možné se udržet v zamýšlené stopě. Pak by stačila jediná chyba při brzdění a ze zádě Diany by se stala tahací harmonika. Vzhledem k tomu, že před sebou máme měsíc manévrování, by to znamenalo komplikaci.
Zkusili jsme tedy couvání v bočním větru na dané místo (bez stabilizace na laně). Ani tak nešlo o jednoduchý úkol. Vítr kradl příď rychlostí...