Když jsem za stále ještě stabilní vlády jedné strany snil o plavbách na plachetnici (tenkrát se snilo, neplulo), lákala mě ta možnost objevování. Připlout, vidět neznámé, objevovat. Už to nebyly zcela nové světy, ale v mých očích se jim to podobalo. Dnes? S online rezervacemi míst v přístavech a na kotvištích? Je to jako předem naplánovaná cesta zájezdovým autobusem.
Pluji z A do B. O tom, co mě v B čeká, mám jen matnou představu z pilota, něco vím z doslechu. Je zajímavé nevědět. Těšit se na překvapení, které na mě v přístavu čeká. Bude to stát za to? Bude to zajímavé? Hezké místo, s příjemným posezením v kavárnách na pobřeží? Nebo to bude přístav, který už víckrát nemusím navštívit? I to objevování patří k jachtingu. I když někdy přijdou zklamání…
A patří k němu i to, že nevím, jestli v přístavu bude místo. Myslím místo pro moji loď. Připlouvám, čekám, nevím… A pak vidím, že místa je dost. Nebo...