Jachta se naklání, posádka ztrácí jistotu, kormidelník bojuje s kormidelním kolem, loď nekontrolovaně ostří. Všichni už vědí, že je plachet moc. To je čas na refování? Nebo už je pozdě? Refování není nouzový manévr. Refování je běžná součást trimu. Stejně jako povolíte otěž, když vítr mění směr, zmenšíte plochu plachet, když zesílí. Kdo refuje včas, má klidnou loď. I posádku. Kdo čeká, až bude muset, má práci navíc. Jak poznat, že je čas? První signál může být vítr v předpovědi. Nebo chování lodi. Loď se začne nadměrně naklánět, s kormidlem se bude nutné prát, autopilot nestíhá, rychlost už neroste a jachta ostří. To nám říká, že plachty už loď nepohánějí efektivně. Je třeba konat. Typická chyba? „Počkáme, třeba to zase zeslábne.“ Ano, možná zeslábne. Nebo ne a přijde krize? Zarefovaná loď často jede stejně rychle. Možná i rychleji. Méně se naklání, méně splouvá bokem, lépe drží kurz a posádka není zbytečně ve stresu. Hlavní plachta jako...