Jak vše vidí sólový jachtař?
Do startu nejnáročnějšího závodu na světě Vendée Globe zbývají čtyři dny. Jaké to je, vyplout sám na oceán? Na co je třeba se připravit?
Se závodním sólovým jachtingem má u nás zkušenosti jen minimum jachtařů. Jaké to je, vyplout sám na oceán? Plout 80 dnů kolem světa? Umíte si to představit? Své nám o tom řekne Seb Josse, který je jedním z favoritů Vendée Globe. Co vidí? Co slyší? Co cítí?
Dnes se podíváme na to, co ze své závodní jachty IMOCA vidí a jaké to je.
Seb pluje na jedné z lodí nové generace, která je vybavena foily. Co to znamená? Že je rychlá. A nepohodlná. Přináší to sebou mnohé potíže.
Výhled z kokpitu
Lodě poslední generace mají plochý a objemný trup, přes který se stále valí stovky litrů vody. Proto je důležité, aby byl sólový jachtař co nejlépe krytý. Podívejte se na fotografii, jak vypadají kokpity nejmodernějších lodí.
„Jakmile se ocitnete 20 mil od pobřeží, je loď stále pod vodou. Už nevidíte před sebe. Ani když vystrčíte hlavu ven z krytého kokpitu, nic nevidíte. A opustit kokpit znamená být vystaven živlům. Ihned chytnete pořádnou porci vody. Proto vylézáte ven, jen když je to absolutně nezbytné. Jinak jste schováni pod střechou krytého kokpitu. Zpočátku byl náš kryt kokpitu v maximální možné míře kvůli úspoře hmotnosti z karbonu, ale později jsme dodali plexi okýnka. Je tak vidět na plachty, oblohu, mraky, západy slunce, bouřky, ptáky, horizont… Díky tomu mohu lépe předvídat další dění, než v původním uzavřeném kokpitu.
V noci
„V noci ztratíte výhled, a tedy i vazbu s okolím. Před setměním si připravím plachty a jejich nastavení, abych byl připraven na noc. Máme rádi, když svítí měsíc. Je-li černočerná tma, nezbývá nám, než si svítit na plachty. Abychom měli čerstvé poznatky o tom, jak jsou nastavené. A dále se řídíme podle čísel na navigačních budících. Celou noc je třeba být připraven. Na vše. Spíše než v noci si odpočinete ve dne.
Vidět zemi
Plavba kolem světa je z velké části plavbou kolem Antarktidy. Jachtaři obeplouvají mys Dobré naděje, mys Leeuwin a mys Horn. První dva míjejí ve velké vzdálenosti. Jen zřídka zahlédnou zemi.
„Vidět zemi je při Vendée velká vzácnost. Pobřeží je obvykle zdrojem obav. Je to dáno provozem, změnou vlnění, změnami větru způsobenými pobřežím, rizikem střetu s nejrůznějšími plovoucími předměty. Jediný cíp země, který vidíme rádi, je mys Horn. Znamená totiž bránu do Atlantiku, konec řvoucích čtyřicítek.
Vidět soupeře
„Závody jsou dnes velmi vyrovnané, tak je možné, že po celou dobu uvidíte někoho ze soupeřů na radaru. Nejste ale šťastni, pokud ho vidíte na vlastní oči. Potom nejste schopni z něj odtrhnout oči a přecházíte do close-contact souboje. To znamená sprint uprostřed oceánu. Uprostřed takto dlouhého závodu to není dobré.“
Vidět sám sebe
Berete si s sebou zrcátko? „Ano, ale jen proto, abych se oholil. Jednou za týden mám na starosti sám sebe. Osprchuji se mořskou vodou, odsolím se, vezmu si čisté tričko a pustím si trochu muziky. To mě nabudí.“
5893
Související články
Bezvětří, rekord, bezvětří
Bezvětří, rekord, bezvětří
Letošní Vendée Globe je zatím zajímavá, ale pomalá (až na již druhý 24h rekord). Místo pasátu 3 dny bez větru, následoval krátký pasát a dnes už rovníkové tišiny. Rekord na rovník Alexe Thomsona z roku 2016 má hodnotu 9 dnů a 7 hodin. Dnes je to už přes 10 dnů a na rovník téměř 400 mil.
Jak opravit neopravitelné
Louis Burton je bojovník. To se o něm ví. Tentokrát se ale pouští do něčeho, co je z laického pohledu nemožné. Jen si to představte, loď se vám láme v půlce, vy to opravíte jako zlomenou nohu od stolu a pokračujete v závodě kolem světa. A nejste přitom před cílem. Jen nedlouho po startu...
Nico Lunven první a obtížná rozhodnutí na dohled
Změna ve vedení Vendée Globe. Do čela se dostal Nico Lunven, který byl před 50 hodinami předposlední. Startovní pole má za zády níži a před sebou složitou cestu do pasátu. Obtížné chvíle, kdy bude snadné ztratit.