Proč kotva drží (nedrží)

Nedávno jsme psali o tom, jak se s příchodem bouřky rozjely zakotvené jachty na kotvě. Byly špatně zakotvené. Pojďme se podívat, proč vlastně kotva jachtu drží.

Na kurzech se učí, jak je třeba jachtu zakotvit, píše se o tom v časopisech, v knihách, často o tom píšeme i na našich stránkách. Přesto se stále najde více než dost našich jachtařů, kteří jsou přesvědčeni, že kotva ležící na dně znamená zakotvenou jachtu. Kotvou jen měří hloubku, nekotví. 

Pojďme si tedy znovu v několika dílech vysvětlit, co je třeba udělat pro úspěšné zakotvení jachty. Blíží se letní sezóna, proto jde o více než praktické rady. 

Jak se to nedělá

Ještě jednou se vrátíme k příběhu, kdy se rozjely zakotvené jachty v zátoce Vinišće. V noci přišla bouřka a na výborně chráněném a bezpečném kotvišti se několik jachet rozjelo alarmující rychlostí. V takové chvíli je jasné, že problém musí být v nedostatečné délce vypuštěného kotevního řetězu. I podle nedobrovolného svědka události mohl za vše řetěz, respektive jeho nedostatek. 

Použijeme-li kotvu k měření hloubky pod lodí (výše uvedený případ), pak ani kotvu nepotřebujeme. Kotva drží jen svojí hmotností. V takovém případě nepotřebujeme drahou kotvu. Stačí na kotevní řetěz přivázat kámen a bude to stejné. V bezvětří zůstaneme stát na místě, jakmile se rozfouká vítr, dá se naše loď do pohybu. Výsledkem je tedy velká nula a škody na své, nebo i na ostatních jachtách.

Proč kotva drží

Kámen sice byl v historii první kotvou, ale od té doby lidstvo pokročilo dále a kotvy již fungují jinak. Úkolem kotev je, aby se zaryly do dna. Tím se mnohonásobně zvýší jejich přídržná síla. 

K tomu je zapotřebí, aby byly taženy po dně pod co nejmenším úhlem. Kotvy jsou navrženy tak, aby se při tažení po dně pod správným úhlem do dna zarývaly.

 Vezměme si za příklad písečné dno. Spustíme kotvu na dno, vypustíme dostatečné množství kotevního řetezu a začneme pomalu couvat. Kotva se pomalu zarývá do dna, až se ve dně téměř celá ztratí. Takto by měla být kotva zarytá do dna, pokud má držet. 

Nezaryjeme-li kotvu do dna a při kotvení pouze leží na dně, jsou dvě možnosti. Buď se kotva do dna zaryje, jakmile se dá loď do pohybu a bude držet. Nebo se tak nestane, kotva bude tažena po dně a nechytne se. Z výše uvedeného je zřejmé, že pokud nevypustíme dostatečné množství řetězu a nezaryjeme kotvu do dna, nejsme zakotveni. 

Nyní se podíváme na titulní obrázek k článku. Na něm je jachta zakotvená s několika různými délkami kotevního řetězu. Čísla uvedená u každého obrázku znázorňují poměr mezi hloubkou h a délkou vypuštěného řetězu. Ke každému z těchto poměrů uvádíme percentuální přídržnou sílu kotvy. 100 % je maximální přídržná síla kotvy. 

Z tohoto obrázku vyplývá, že vypustíme-li méně kotevního řetězu, než je čtyřnásobek hloubky (včetně výšky kotevního kování nad hladinou), kotva drží jen velmi slabě. Proto při kotvení vždy sečtěte hloubku pod lodí s výškou příďového kotání a výsledek vynásobte nejméně čtyřmi. Potom teprve můžete být bezpečně zakotveni. 

Zítra se podíváme, jak kotevní řetěz dokáže odpružit nárazy větru.