Vyrazit na Nový rok do Senje podívat se na bóru se zdá někomu bláznivé. Mnozí ale jezdí do Itálie na lyže. To nikomu divné nepřijde. Koníčky jsou různé.
Byly časy, kdy jsem také lyžoval. Dobře a rád lyžoval. Bylo to v době, kdy sníh byl přírodní, lyže nad hlavu a lístky v pokladně trhal vousáč z rozměrného kola. To ale nechme být, mladí to neznají. Stejně jako neznají telefon, kde se číslo z hlavy prstem vytáčelo. Dnes je vše jiné a já už nevidím jediný důvod, proč sjíždět jeden bílý kopec dvakrát.
Lyže mě nelákají. V zimě tedy k moři a čekat na vítr, který umí překlopit Tatru i s nákladem.
Barva červená
První den nám čekání na vítr nevyšlo. To ve čtvrtek už od rána foukalo. Sice od jihozápadu, ale vítr sílil a obloha se pomalu zatahovala. Kdo o počasí něco ví, má představu, že se blížila očekávaná změna. Večer mělo začít pršet, v noci přejít fronta a v pátek ráno foukat bóra.
Senj je příjemné městečko, ale druhý den už...