Přeprava záchranné vesty na palubě letadla, nejnovější info

Náš čtenář Jan Lednický se s námi (a vámi) podělil o anabázi, kterou musel projít, než se mu podařilo dostat do letadla záchrannou vestu. Jde o vynikající kompletní manuál k přeporavě. Platí i pro pražské letiště.

Přeprava jachtařské vesty letadlem může být poměrně adrenalin, proto přinášíme podrobný (a ověřený) návod jak na to, krok za krokem.

Ahoj vespolek,

mám za sebou zdárně vybojovanou bitvu s ČSA (SmartWingsGroup) stran přepravy samonafukovací jachtařské vesty a chci se podělit o výsledky, protože problematika má dvě oddělené mince – samotnou aerolinku a letištní bezpečnostní kontrolu.

Samonafukovací vesta obsahuje tlakovu lahvičku obvykle plněnou oxidem uhličitým (CO2) a jako potenciálně nebezpečné zařízení se na něj vztahuje směrnice IATA Dangerous Goods Regulation (dále jen IATA DGR, hoďte do googlu „iata dgr 2.3.4.2 pdf“, měl by to být hned první odkaz).

Ta definuje, že přepravu zařízení (=vesty) musí předem schválit operátor letu, vestu je možné přepravovat jak v zapsaném, tak palubním zavazadle (tedy teoreticky i přímo na sobě, pokud by člověk chtěl napnout regulaci k jejím maximálním okrajům a ušetřit tak 1,5-2kg v palubním zavazadle ;)) a dále definuje následující podmínky v odstavci 2.3.4.2.1:

2.3.4.2.1 Small cartridges fitted into a self-inflating safety device such as a life-jacket or vest:

(a) no more than one personal safety device per person;

(b) the personal safety device must be packed in such a manner that it cannot be accidently activated;

(c) limited to carbon dioxide or other suitable gas in Division 2.2 without a subsidiary risk;

(d) cartridge(s) must be for inflation purposes;

(e) the device must be fitted with no more than two small cartridges; and

(f) not more than two spare cartridges.

Tedy:

a) ne více než jedno zařízení na osobu

b) zařízení musí být zabaleno tak, aby nemohlo dojít k náhodné/nechtěné aktivaci

c) může obsahovat pouze oxid uhličitý (CO2), či ostatní vyhovující plyny podle sekce 2.2

d) tlaková lahvička musí být pro účely nafukování zařízení

e) zařízení obsahuje maximálně dvě malé tlakové lahvičky

f) ne více než dvě náhradní lahvičky

Takto tedy zní oficiální regulace, praxe bývá různá - u většiny normálních aerolinek funguje "pošlu email/formulář ze stránek, za pár dní mi dojde schválení přepravy", to si vytisknu a přiložím k vestě na pro bezpečnostní kontrolu na letišti. British Airways jdou o něco dál a mají přímo na stránkách "automatické schválení" (https://www.britishairways.com/en-gb/information/baggage-essentials/liquids-and-restrictions, sekce "Gas cartridges in various sporting items"). Též je tam uvedeno, že schválení si má člověk vytisknout a předložit na bezpečnostní kontrole.

No a pak je tu skupina SmartWingsGroup jejíchž součástí jsou české aerolinky ČSA a Smartwings :). Při komunikaci se klientským centrem ČSA (kcinfo@csa.cz) jsem se dozvěděl, že nad rámec pravidel dle IATA DGR je maximální velikost povolené lahvičky omezena na 50ml a jako ekvivalent se bere 28g (toto omezení skutečně v IATA DGR je, ale platí pouze pro ostatní zařízení obsahující tlakové lahvičky, nikoli však pro jachtařské vesty), stalo se mi to tak stejně před dvěma lety, tedy se jedná spíše o systémový problém.

Jachtařské vesty obvykle využívají lahvičky v rozmezí 33-60g. Po nějaké komunikaci tam a zpět, která nikam nevedla jsem se obrátil na ombudsmana skupiny Smartwings s dotazem o vyjasnění pravidel přepravy. Výsledná odpověď zněla, že selhal jedinec a že platí podmínky přepravy podle IATA DGR. Tedy, až vám příště budou z ČSA či Smartwings poskytovat zavádějící informace, obraťte se přímo na https://www.smartwings.com/ombudsman, celý proces trval asi 14 dní.

508. bezpečnostní kontrola

Před tím, než se vůbec můžeme nalodit do letadla je nutné projít letištní bezpečnostní kontrolou, tzv. scannerem. Letiště si tuto kontrolu organizují samy a nemá žádnou souvislost s aerolinkou se kterou následně letím.

Pro klidnou a bezproblémovou kontrolu si vytiskněte následující dokumenty:

• schválení aerolinky s přepravou – povinné(!), pokud je na webu aerolinky výslovně uvedeno, že se jedná o automatické schválení, tak vytisknout to
• prohlášení výrobce o velikosti použitých lahviček (obvykle v sekci „Flying with your lifevest“)
• IATA DGR regulaci pro případnou argumentaci na scanneru
• v případě letu z pražského letiště i komunikaci s bezpečnostní oddělením letiště (vřele doporučuji, viz. níže).

Na většině normálních letišť (Vídeň, Athény, Tenerife) kontrola probíhá následovně – vyndám vestu ze zavazadla do extra košíku, přímo u ní mám v eurofólii vytištěné schválení přepravy od aerolinky (a další dokumenty) a technika s úsměvem upozorním, že se jedná o jachtařskou vestu s tlakovou CO2 nádobkou („CO2 cartridge“, prosím, nepoužívejte slovo bombička, z nějakého „záhadného“ důvodu jsou na něj na letištích poněkud hákliví). Technik odběhne ke kolegovi u scanneru, vesta projede scannerem, ten ji vyřadí a technik se následně podívá do papírů, či se doptá a vestu pošle dál. Může se stát, že raději zavolá nadřízeného, ten projde papíry a pokračujete nerušeně dál.

No, a pak je tu Letiště Václava Havla v Praze :). Zde obvykle následuje „hemžení“ techniků, že to nejde povolit, že je třeba vyplnit ještě nějaký formulář a kontrola se může protáhnout. Mám zprávy, že tam kolegové jachtaři byli drženi naprosto nesmyslně i hodinu. Doporučuji si tedy vyhradit na kontrolu poněkud více času, obrnit se trpělivostí, a tak týden před letem napsat na security.info@prg.aero, přiložit schválení operátora letu a odpověď technika, že kontrola a přeprava vesty probíhá dle IATA DGR si též vytisknout k ostatním papírům. To by mělo zaručit klidnou a bezproblémovou přepravu vesty, dokonce i na pražském letišti.

Ať to létá.