Bájné mrazy na Pagu

V únoru 1929 na Pagu začalo sněžit. Sněžilo a sněžit už nepřestalo. Ostrov známý sluncem zasypaly hromady sněhu. Noční sněžení způsobila kalamitu, zasypala domy po okna. A pak přišla ledová bóra...

Byla to rekordní zima, od té doby nepřekonaná. Mráz se sněhem spálil olivovníky, ovce chřadly v hospodářských přízemích domů. Na domorodce dolehl hlad.

Sníh začal padat 10. února v deset večer. Ráno leželo na zemi 6 – 10 centimetrů, nic neobvyklého. Blížila se další noc a nad ostrovním hřbetem znovu ležela těžká sněhuplná mračna. Večer se opět dalo do sněžení a 12. ráno sněhová pokrývka přesahovala čtvrt metru. To ještě nebyl konec. Přišel další večer a s ním sněžení, jaké na Pagu nezažili. Z oblohy padala mračna sněhu. Bílá tma. Dnes by v takových podmínkách vyhlásila horská služba zákaz vycházení i v Praze na Petříně. Ráno leželo na zemi 70 centimetrů sněhu, v závějích metr a půl. Ostrované hleděli na nevídané a místní kronikář plnil stránky knihy nevšedním úkazem. Sněžit přestalo, ale s bórou přišel mráz a sníh zůstal ležet dalších 40 dnů.

Velebitský kanál bičoval 3 dny ledový vítr. Byl zamlžen tříští, kterou vítr nesl k Pagu. Když bóra skončila, ve sněhu ležela hejna větrem vyvržených ryb, černé skvrny na bílém pozadí způsobovala barva vypouštěná v mrazu létajícími sépiemi.

Tak vypadala rekordní zima roku 1929. Kruté podmínky odnesly olivy, ovocné stromy, ale také ovce, kterých ten rok do podzimu uhynulo 60 ze sta. Vzhledem k předpovědi se nezdá, že by letošní zima měla rok 1929 překonat.