Malizia, zásah bleskem

Malizia – Seaexplorer byla zasažena bleskem u brazilského pobřeží. Boris Herrmann bojuje s výpadky elektroniky. Co se stalo a jak se mu daří uvádět věci zpět do chodu?

Vedoucí závodníci Vendée Globe již vyhlížejí studenou frontu, která je doveze až k cíli. Německý jachtař Boris Herrmann má nyní jiné starosti.

„Od té doby, co jsem vylezl na stěžeň, jsem si moc neodpočinul a včera to byl jeden z nejbláznivějších dnů, jaké jsem kdy na moři zažil.

Začalo to mohutnou frontou a nekončícími bouřkami, které se nepodobaly ničemu, co jsem za celou svojí jachtařskou kariéru zažil. Trvalo to celou noc a celý den. Přitom lilo jako z konve. To jsem ještě nikdy nezažil. Bouřky byly mimořádně intenzivní, blesky šlehaly ze všech stran, vlny z různých směrů se tloukly a loď se v tom snažila udržet na nohou. Několikrát jsme si lehli na hladinu. Naštěstí se nic nerozbilo, dokud blesk neudeřil vedle lodě.

Monitor počítače zablikal a pak zčernal. Autopilot a ostatní přístroje se vypnuly. Alarmy řvaly a nad lodí jsem ztratil kontrolu. Ležela na boku na hladině. Znovu se zvedal vítr, další hromy, další blesky, byla to divočina. Moře včera vycenilo zuby. Bude to den, na který nezapomenu.

Od té doby se snažím dát do kupy. Právě jsme projeli frontou a v poslední půlhodině přišel konečně severní vítr. Dříve v jižním větru nebylo možné nic dělat. Když jsem nedával pozor, loď snadno zrychlovala na 30 uzlů a s vlnami přicházejícími zpředu to byl chaos.

Uvědomil jsem si, že jsem od výstupu na stěžeň pořádně nejedl, jen gel od kamaráda Thomase Theriulta a nějaké energetické tyčinky. Teď se mi podařilo dát si večeři, což je první pořádné jídlo za poslední dobu. Z nejkrásnějšího večera se stalo to nejpříšernější počasí, všechno se tak rychle změnilo.

Díky technickému týmu na břehu se mi podařilo zprovoznit jednoho autopilota s funkční sadou windmetru, což je pro autopilota nezbytné. Spousta systémů však stále nefunguje. Radar je nefunkční, nefunguje hlavní obrazovka, nemám žádné sensory namáhání, žádné údaje o úhlu foilu a naklápění kýlu je teď částečně manuální. Ale mohu nabíjet baterie, používat odsolovač a stále pracuje Oscar (systém na detekci předmětů plovoucích na hladině) a jeden autopilot.

Před půl rokem do nás v New Yorku udeřil blesk. To byla katastrofa, všechno bylo zničené. Tentokrát to není tak hrozné, ale i tak to bylo děsivé. Doufám, že je to poslední bouřka tohoto závodu!

Brzy se otočíme a zamíříme na severovýchod. Potom se zase pořádně najím a pokusím se uklidnit natolik, abych se mohl vyspat. Pořád nemůžu uvěřit tomu, jak šílený a bláznivý den to byl.“