Co dokázal Profesor

Jedete sólový závod kolem světa Vendée Globe. Jste v polovině, vedete a najednou vám nejde nastartovat motor, který je nezbytný pro dobíjení baterek. Jste tedy bez energie. Zdá se, že jedinou možností je vzdát. Je však jeden jachtař, kterému se přezdívá Profesor…

V roce 2000 si jel Michel Desjoyeaux pro své první vítězství ve Vendée Globe. V Jižním oceánu kus za Novým Zélandem chce nastartovat motor, aby dobil baterky. Nic se ale neděje. Startér odmítá pomoci.

Bez elektřiny je konec

Když nejde dobíjení, není to jen o elektřině, která je nezbytná pro navigaci a komunikaci. Také pro práci odsolovače, který vytváří z mořské vody pitnou (závodníci si potřebnou vodu odsolují). Nejde jen o pití, také freeze dried strava potřebuje vodu, aby ji bylo možné použít (požít).

"Byl to poslední den roku 2000. Když jsem předchozí den nastartoval motor, slyšel jsem nezvyklý hluk, ale nevěnoval jsem tomu pozornost." Když jsem ho chtěl znovu nastartovat, aby se nabila baterie, nic se nestalo. Startér stávkoval. Musel jsem ho demontovat od motoru a rozebrat. Když jsem ho otevřel, bylo jasné, že oprava je nemožná. Uhlíky byly na prach… “

Na palubě byl motor Yanmar. Desjoyeaux se spojil se zastoupením, aby hledal řešení. Pro zástupce firmy to bylo velké překvapení, šlo o závadu, která se stává extrémně zřídka. Ale bohužel, řešení nemá… Přesto začalo experimentování.

Vypadalo to, že závod tímto pro vedoucího muže skončil. Pravidla závodu nedovolují pomoc zvenčí, asistence je zakázána. A opravit startér bez náhradních dílů nešlo.

Hledání řešení

Michel Desjoyeaux ale není běžný jachtař. Dokonce ani běžný sólový jachtař. Vyrůstal v loděnici, lodě ho doprovázejí od narození. Ví o nich první a poslední. Také to je důvod pro přezdívku Profesor, kterou získal od ostatních závodníků.

Bylo třeba začít šetřit energii. Vypnul veškerou elektroniku, která nebyla nezbytná. Zůstal jen autopilot. Ani navigační světla nesvítila. Maximum času trávil u kormidla.  Přes den trochu pomohly solární panely.

Start bez startéru

Startér byl neopravitelný. Bylo třeba soustředit síly na něco jiného. Na nahození motoru bez startéru. Motor měl na sobě upevněn jeden alternátor navíc a pro něj byla na motoru další řemenice. Odstranil z motoru jeden alternátor a na řemenici připevnil oko. Nyní mohl mít na řemenici upevněné lano s pěti otočkami. Smysl počínání byl jasný. Nastartovat motor podobně, jako se startuje šňůrou sekačka na trávu.

Jen taková technikálie...

Nyní bylo třeba upravit cestu lana ven. A zajistit sílu, která motor roztočí. Michel nejprve sázel na kosatku. Ta sice měla síly dost v počátku, ale jakmile se povolila, síla se ztratila, plachta flatrovala. Tak došlo na hlavní plachtu.

Jakmile byla idea jasná, stačila jen realizace. Kladkostroj po lodi, který přenese sílu od ráhna hlavní plachty na řemenici motoru. Dlouhé lano a několik kladek. Dalším krokem bylo dotažení hlavní plachty na střed, napnutí startovacího lana a …

V té chvíli stačilo povolit otěž hlavní plachty. Ráhno se rozlétlo, startovací lano škublo, motor se pětkrát otočil a chytl. Bylo vyhráno.

Michel Desjoyeaux vytvořil systém startování motoru pomocí ráhna hlavní plachty a s tímto systémem dokázal dokončit téměř polovinu závodu Vendée Globe a zvítězit.

Bylo to jednoduché. Ale zároveň geniální.