Charlie Dalin, cesta k vítězství

Co řekl Charlie Dalin ke svému vítězství ve Vendée Globe? Velmi mu pomohlo, že to byla již jeho druhá Vendée. A pak, že se spolehl na svoji intuici. Níže jeho další slova.

„Tento závod byl jiný než moje první Vendée Globe. Před čtyřmi lety jsem vyhnul středu tropické bouře Theta a toho jsem později litoval. Tentokrát, když se za zádí objevila bouřlivá níže v Indickém oceánu, jsem sice váhal, ale řekl jsem si: 'Musím jet, protože je to nejlepší možnost'. Ale kdyby to byla moje první Vendée Globe, asi bych si netroufl proplout tu obrovskou tlakovou níži.“

„Jedna věc je jistá. Na konci Jižního oceánu jsem neplul jako normální Charlie. Snažil jsem se plout jako Yoann (Richomme) - tak trochu mi v té době vstoupil do mysli. Já ztrácel jsem půdu pod nohama a snažil jsem se plout po Yoannově způsobu. Ale nefungovalo to.“

„Řekl jsem si, že se potřebuji „zbavit“ (špatného myšlení) a udělal jsem reset. V předstihu jsem na lodi udělal několik změn a řekl si, že je musím udělat, protože bude třeba v Atlantiku. Byl to reset pro loď a reset pro mě z psychologického hlediska, protože jsem věděl, že loď je dobře nakonfigurovaná pro výstup Atlantikem na sever.“

Poté jsem si mohl říct: „Jeď, jak chceš. Jako obvykle. Ale nesnaž se plout jako Yoann. Zase jsem se do toho obul po svém.“

Začátek závodu Atlantikem na jih

„Při plavbě na jih v severním Atlantiku mi chvíli trvalo, než jsem se dostal do správného rytmu. Biskajský záliv jsem měl velmi dobrý. U mysu Finisterre jsem byl první a rozhodoval jsem se správně. Moje intuice, instinkty, byly dobré, všechno bylo perfektní.“

„Ale po Finisterre mě to opustilo. Neplul jsem moc dobře. Bylo to trochu obtížné. Nezvládl jsem dobře zónu slabého větru a dělal jsem rozhodnutí, která nebyla dobrá. - Nebyl jsem ve správném rytmu s počasím.“

„Pak se něco změnilo v rovníkových tišinách. Byl jsem blízko Jérémieho (Beyou) a v určitém okamžiku jsem začal věci vnímat mnohem intuitivněji. V tišinách nebylo počasí příliš stabilní a meteorologická data nebyla k ničemu. V určitém okamžiku jsem si řekl: když je situace taková, tak se stane toto. A ono to vyšlo. Vítr se změnil tak, jak jsem si myslel. V tu chvíli jsem se v tišinách oživil své instinkty a pak už byl sestup jižním Atlantikem snadný.“

„Znovu jsem instinkty ztratil, když mě Yoann doháněl a dělal věci trochu jinak. Ještě jednou jsem o ně přišel i později během plavby v Jižním oceánu. Vzpamatoval jsem se až při cestě zpět do Atlantiku. Moje rozhodnutí začaly opět fungovat.“

Znovu v Atlantiku

„Utekl jsem  Yoannovi na východ poblíž semipermanentní fronty u mysu Frio, protože jsem měl silný pocit, že to tak bude lepší. Je těžké vysvětlit proč. Prostě směs satelitních snímků, archivních údajů a několika poznámek, které jsem o té zóně měl.“

„V té chvíli se mi začalo znovu dařit. Je to tak trochu cíl všech sportovců vrátit se do hry, ale ve většině disciplín je soutěž příliš krátká na to, aby to bylo možné. Člověk je na koni a pak zase není. Ale Vendee Globe je tak dlouhý závod, že vaše flow přichází a odchází. Byl jsem v sedle na začátku, pak se to na chvíli ztratilo, ale nakonec jsme se vrátil.“

„Je to důležité. Například špatná volba plachet může velmi uškodit. Měnit plachty je obtížné. Když máte špatné plachty, ztratíte na soupeře. Pak je vyměníte a někdy se podmínky zase změní. Takže když začnete být trochu pozadu s volbou plachet, je velmi těžké se dostat zpět do souhry s počasím. Když jsem jel ale na sever Atlantikem, už vše fungovalo, už jsem byl na koni. To bylo důležité.“

„Starlink na palubě mění meteorologická data, které jsme schopni využít. Myslím si, že jsem zpřesnil, vyladil a vylepšil způsob práce s počasím tím, že jsem zpracoval více dat, měl jsem kvalitnější soubory s vyšším rozlišením.“

Mluvil jsi o duelu s Yoannem. Velkým soupeřem byl také Sebastian Simon. Co o něm můžeš říct?

„Věděli jsme, že je velmi dobrý. Vždyť v roce 2018 vyhrál Solitaire du Figaro. Je pro něj skvělé, že se opět účastní Vendée Globe na lodi, na které má mnohem méně problémů. Zaskočil mě, protože jsem na jeho lodi loni v květnu plul v závodě s posádkou z Newportu na Rhode Islandu do Dánska. Je to loď určená pro tým a je opakem mé lodi. Moje loď je určena pro sólové závody, ale ta jeho je stavěná pro plavbu s posádkou a vůbec ne pro sólové závody. Takže respekt před ním, že je schopen zvládnout tuto loď se všemi systémy, pozicemi vinšen a celým uspořádáním kokpitu, který vůbec není určen pro sólový jachting.“

„Myslím, že pro něj bylo dobré, když věděl, že jeho loď už objela svět (jako 11th Hour Racing), a že ji před ním velmi tvrdě vyzkoušela plná posádka. Zřejmě ho to zbavilo pochybností o tom, co vydrží.“

„V jižním Atlantiku předvedl mimořádné výkony. Dovedu si představit, že si říkal, že ví, že loď je velmi spolehlivá. Že přežila závod s kompletní posádkou, takže by měla přežít i se sólovým jachtařem. Možná ho to trochu zbavilo obav z rizika a dokázal bojovat bez obav. Tato loď je velmi rychlá, ale ergonomie není vůbec promyšlená pro sólovou plavbu, takže jsem si několikrát říkal, že to zvládá opravdu dobře.

Co vás čeká dál?

„Chci dál závodit. Dnes máme skvělý závodní program a počítám s tím, že budu pokračovat co nejdéle.“

„V krátkodobém horizontu mám nějaké termíny s MACIF. Letos pojedeme Jacques Vabre (Transat Cafe L'Or) a příští rok Route du Rhum. Naposledy jsem skončil v Route du Rhum druhý, takže dalším velkým cílem je vyhrát Route du Rhum. Musím… To je moje blízká budoucnost. Do toho teď vložím veškerou energii. Co bude potom, o tom je ještě trochu brzy mluvit. Trimarany Ultime jsou neuvěřitelné lodě a rád bych na jedné z nich jel. Možná jednou… Nevím kdy.“

„Nejdřív si ale užiji vítězství.“